Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl zúčastnit se letošních prezidentských voleb, přestože vůbec nesdílím nadšení nad „prvním výběrem prezidenta občany“ a obávám se, že jde spíš o výběr prováděný médii a sponzory z řad podnikatelů (o bizarním průběhu onoho výběru od samého počátku ani nemluvě). Účast ve volbách prezidenta je pro mne nesamozřejmá i proto, že se pokládám za stoupence konstituční monarchie a republikánské instituce ve srovnání s ní vnímám jako symbolicky méně adekvátní i politicky méně funkční.
Podstatou demokratického politického systému není jen princip volby, ale také to, že se různé druhy moci ve státě vzájemně vyvažují a kontrolují. V tomto ohledu je nepochybně vhodné i to, aby legitimita hlavy státu byla jiného druhu než legitimita voleného parlamentu. Osobně pokládám za ideální, aby touto hlavou a symbolem státu byl král z dědičně vládnoucí dynastie, který je na reprezentaci země vždy od dětství připravován a se samozřejmostí stojí nad stranami, nad každodenními politickými půtkami i nad různými ekonomickými zájmy a tlaky.
O žádném z kandidátů v prezidentských volbách se nic podobného říci nedá a v žádném z nich nevidím potenciální hlavu státu, která by se byť jen vzdáleně blížila ideálu. V tomto ohledu je pro mne účast či neúčast v prezidentských volbách zcela nedůležitá. Tím, co je pro mne naopak velmi podstatné, jsou dějiny našich zemí, ve vztahu k nimž se v posledním století projevuje otřesná neschopnost přijímat vlastní historii (stačí zmínit prvorepublikové snahy škrtnout z našich dějin celých čtyři sta let habsburské monarchie, pomnichovské snahy o vymazání odkazu první republiky i dnešní ideologii „tří odbojů“ a opožděného antikomunismu).
Jeho Jasnost Karel VII. Schwarzenberg (demonstrativně zde porušuji údajně stále platný prvorepublikový zákon o zákazu šlechtických titulů), jehož rod naopak ve vztahu k našim dějinám ztělesňuje staletou kontinuitu, pro mne v tomto ohledu představuje velice silný pozitivní symbol. Proto mu v prezidentských volbách dám svůj hlas i přesto, že jako konkrétní osobu ho za optimálního kandidáta také nepokládám (vadí mi např. celé jeho angažmá ve straně TOP 09, byť zároveň přijímám jeho ujištění, že okamžikem zvolení by pro něj tato životní kapitola skončila). Knížete Schwarzenberga chci volit z touhy po obnově celistvého pohledu na naši minulost, k níž by jeho případný volební úspěch mohl symbolicky přispět, a z úcty k rodové tradici, kterou reprezentuje.
2024 ©