Výsledek voleb mi připomíná biblický příběh o stromech, které si za krále zvolily ten „nejplebejštější“ z nich, trnový keř. Sváťa Karásek ve své písni „Jak stromy volily krále“, ze které běhá mráz po zádech, zpívá o tom, jak nový král ve své nástupní řeči říká: „Zítřejší den, zítřejší den/ stromu, jenž by rušil vládu mou/ já dám korunu trnovou.“
Ten příběh je v Bibli znám jako „Jótamova bajka“ (Sd 9:8–15). Trnový keř se v ní pyšně nafukuje nad svou novou důstojností a velikášsky vyzývá ostatní stromy, aby se schoulily do jeho stínu a hledaly u něj ochranu, i když ve skutečnosti žádný stín neposkytuje. Lze si snadno představit, jak musí fungovat království, v němž roli strážce pravdy a práva zastává vládce, kterému tyto hodnoty nic neříkají. Takto žel vnímám i hlavu našeho státu – jak tu končící, tak tu nastupující. Je mi líto, že čeští voliči dostatečně nezvážili rozdíl mezi kandidátem, s jehož sebestřednou vládou už mají dostatek zkušeností, a kandidátem, kterému naopak tradice jeho rodu dovoluje jen vládu ve smyslu služby.
Útěchu zde představuje skutečnost, že vláda králů typu trnového keře je vždy pomíjivá a z hlediska dějin nicotná. Měli bychom se ve svém vidění světa inspirovat pravými královskými a aristokratickými rody, jejichž příslušníci neuvažují jen v rámci své doby, ale v rovině staletí. Jak mi před druhým kolem prezidentských voleb řekl jeden přítel, pro Schwarzenbergy není podstatné, zda národ povolá ke službě Karla Sedmého, nebo třeba až Karla Dvanáctého. V tomto smyslu chápu i slova muže, který poté, co byl minulý týden pošpiněn a zdánlivě poražen, hovořil ke svým příznivcům o setkání v lepších časech. Na viděnou v lepší době, kníže náš…
2024 ©