„Peníze jsou až na prvním místě“?

V nejnovějším čísle Katolického týdeníku mne zaujala vyjádření dvou křesťanů z řad bývalých disidentů k polistopadové politice. Zatímco s pohledem  evangelíka Jana Kozlíka  souzním, stanovisko katolického biskupa Václava Malého mě spíš zaskočilo… 

Jan Kozlík byl v roce 1983 mluvčím Charty 77. Dnes je pracovníkem Bezpečnostní informační služby a kurátorem sboru Českobratrské církve evangelické v Mšeně. Jeho pohled na mentalitu převládající před 1989 i po něm pokládám za víc než pozoruhodný:

„/V době normalizace/ se ukázalo, že komunistickým funkcionářům o politiku vůbec nejde, že to pouze předstírají – a že jim jde hlavně o peníze. A lidem, kterým normalizace vzala všechny ideály, šlo také hlavně o peníze. Vznikl tak zvláštní, ale hnusný ,politický smír’ a společný cíl: rozkrademe ze státního, každý jak může a co může. Taková byla společenská atmosféra od poloviny sedmdesátých let…

/Po roce 1989/ po počátečním nadšení a po slibných začátcích převládla znovu stará mentalita z let normalizace. Že politika je jen o tom, jak se dostat k penězům. Asi jsme si nevšimli, že někteří, kteří spolu s námi volali po svobodě, přitom mysleli jen na peníze. Ti rychle ovládli systém, protože věděli, co chtějí. Dokonce nás přesvědčili, že je to tak správně.“

Ta „hodnotová“ kontinuita je vskutku zarážející. Po listopadu 1989 sice politikové samozřejmě veřejně nehlásali předlistopadová pořekadla typu „kdo nekrade, okrádá rodinu“, avšak jejich nová hesla se od nich nijak zvlášť nelišila. Nemohu při tom nevzpomenout na dnešního pana prezidenta a jeho tehdejší bonmot, že „peníze jsou až na prvním místě“, případně na jiný Klausův výrok o tom, že neumí rozlišit špinavé a čisté peníze.

Podle Jana Kozlíka dnes otročení „obrovské moci peněz“ a s tím spojená stále větší korupce hrozí „zardousit samotnou podstatu demokracie, právní stát, smysl politických stran, rovnost před zákonem a tedy i svobodu“…

Zkusme být k politickým stranám a jejich představitelům vlídní a připustit, že jim vedle  ekonomických zájmů jde i o ideje, které jsou předmětem jejich vzájemného politického boje. Na jakém poli se tento souboj idejí odehrává? Obávám se, že výhradně v oblasti sociálně-ekonomické. Tématem předvolební kampaně jsou jen poplatky, daně a způsoby řešení rozpočtového deficitu a takřka vůbec ne otázky nemateriální.

V posledních týdnech nám katastrofa polského letadla u Katyně připomněla, že v Polsku mají stranu s biblickým názvem „Právo a spravedlnost“, která už tímto svým názvem hlásá prioritu jiných než ekonomických témat. U nás se však prakticky všechny strany de facto drží staré marxistické poučky, že „materiální základna“ je mnohem důležitější než „ideová nadstavba“…  A skoro se mi zdá, jako kdyby tomuto komunistickému bludu podlehl dokonce i ten poslední člověk, u kterého bych to očekával – biskup Václav Malý, jeden z duchovních a mravních symbolů „sametové revoluce“. Jak jinak si vysvětlit jeho prohlášení, že hlavním tématem voleb je schodek státního rozpočtu?

Jsou ekonomické otázky opravdu na prvním místě? Nepochybně jak pro koho, což platí i pro politiky. Znám mezi nimi (a nesmírně si vážím) jednoho, jehož pojetí politické činnosti bylo vždy pravým opakem ekonomismu či dokonce snah o osobní prospěch. Někdejší sociálně demokratický senátor Karel Floss kdysi svůj senátorský plat věnoval na rozběhnutí Nadace Světový étos – Centra Prokopios, tedy ve prospěch úsilí, aby se svět stal lepším v rovině duchovní a mravní, nikoliv ekonomické.

Použité zdroje:

Šimek, Michal: Šťourat se v minulosti není moje hobby… Rozhovor s bývalým mluvčím Charty 77 Janem Kozlíkem. Katolický týdeník, 4.–10. 5. 2010, roč. 21, č. 19, příloha Perspektivy, s. IV.

Prohlášení Václava Malého v centru zájmu. Katolický týdeník, 4.–10. 5. 2010, roč. 21, č. 19, s. 2.

Dokument rady Iustitia et pax k volbám 2010 [online]. 27. 4. 2010. Dostupné z URL: http://tisk.cirkev.cz/dokumenty/dokument-rady-iustitia-et-pax-k-volbam-2010/