Dvakrát v životě mi bylo z výsledku voleb opravdu smutno: v roce 1992 a letos. Ve dvaadevadesátém jsem měl pocit, že volby vymetly z parlamentu lidi z disentu, intelektuály, umělce, ekology a vůbec idealisty, jejichž hodnoty byly všechno jiné jen ne materiální, a daly neomezenou moc pragmatikům, kteří vše poměřovali jen ekonomickými měřítky. Mé letošní pocity jsou snad ještě horší: zdá se mi, že volby z roku 2010 dovršily triumf toho, co ve mně v polistopadovém dvacetiletí budilo největší odpor.
Honza Nedvěd v písni „20 let“ zpívá o tom, jak všechny „svaté“ onoho posledního dvacetiletí opravdu nemá rád. Charakterizuje je takto: „Učej mě zabíjet mít jenom sebe v lásce / učej mě pomíjet vše co je s duší v sázce.“ (1) Zdá se mi, že tato charakteristika sedí jako ulitá především na „planetu Nova“, která po roce 1989 zazářila na českém nebi, převálcovala všechny hodnoty, které se v době sametové revoluce nakrátko dostaly do popředí, a osedlala si velkou část společnosti brnkáním na nízké pudy a mediální manipulací. Dnes tuto katastrofu dovršuje volební úspěch Věcí veřejných:
„Vstup Radka Johna do vysoké politiky připomíná nejlepší kousky jeho ideového tatínka Vladimíra Železného a elektorát VV jako by vypadl z telenovely vysílané na TV Nova. Začíná berlusconizace české politiky. Voliči se nechávají vmanévrovat do role produktu zformovaného mediálně-politickým průmyslem.“ (2)
Do sněmovny vpadly blondýny z erotického kalendáře a ve vládě se objevují „novák“ John a tvůrce nebezpečné bezpečnostní agentury ABL Vít Bárta, kterému se ke všeobecnému zděšení Johnovým prostřednictvím otevírá i přístup k policejním databázím a nástrojům. (3)
Není pochyb o tom, že „Železného děti“ dnes píší své velké příběhy, jak o tom Bárta s odzbrojující bezostyšností vyprávěl novináři Jaroslavu Kmentovi. Ten si chtěl posvítit na způsob, jakým ABL v roce 2005 získala lukrativní zakázku od sítě Tesco, načež se jej Bárta pokusil koupit „nabídkou, která se (podle něj) neodmítá“:
„Pane redaktore, chtěl bych vám nabídnout, abyste za nás véčkaře kandidoval ve volbách. Na starostu Prahy 1. Klíčový region. Tam musíme v komunálkách vyhrát. Obrat této městské části je skoro jedna miliarda. Nesrovnalosti s nájmama bytů. Tam je potřeba udělat pořádek… Podívejte. Každý z nás, já, Radek John a další, teď píšeme velký příběh, který stojí za to. Když se budete angažovat, budete psát velký příběh taky. Budete mít řetěz na krku a přijímat zahraniční návštěvy…“ (4)
V minulých dnech jsme si připomínali skutečné velké příběhy – příběhy svatých Konstantina a Metoděje a Mistra Jana Husa. V novodobých českých dějinách lze o velkých příbězích nepochybně mluvit třeba v souvislosti s T. G. Masarykem, Miladou Horákovou, Janem Palachem nebo i Václavem Havlem. Bártovské „velké příběhy“ o penězích, kariéře a moci jsou naproti tomu k uzoufání malé…
Když se dívám na seznam členů nové vlády – ať už nominovaných kteroukoliv stranou – zdá se mi, že nelze očekávat příběhy o hodnotách a ideálech, ale jen staré známé malé příběhy o pragmatických politických čachrech. Obsazení některých resortů je v tomto směru nadmíru výmluvné.
Tak například ministrem životního prostředí premiér Nečas jmenoval Pavla Drobila, který chtěl být ministrem průmyslu (!) a jak sám opakovaně říká, „životnímu prostředí nerozumí“ (5); ministerstvo životního prostředí ODS jeho jmenováním fakticky zlikvidovala. (6) Nic společného nemají se svými resorty ani nový ministr zemědělství Ivan Fuksa či ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, o Bártovi v čele ministerstva dopravy ani nemluvě. „Vtipně“ působí jmenování vězeňského psychologa Josefa Dobeše ministrem školství a vyslovenou hrůzu ve mně budí dosazení zubaře (!) a od léta 1989 (!) člena KSČ Jiřího Bessera do čela ministerstva kultury. (7)
V české kultuře bude po letošních volbách vývoj podle všeho dál postupovat směrem, o kterém Karel Kryl psal už po volbách z roku 1992. Intelektuálové se budou stále víc stahovat „do podzemí“ a vydávat své publikace v malých nákladech či v obdobě někdejšího samizdatu. V divadelnictví, kinematografii a dalších oblastech nebude situace o nic utěšenější. Obrazem toho, co nás čeká, jsou podle Kryla německé louky, porostlé výhradně pampeliškami, které „jsou pěkně žluté a žerou je králíci“. Jinými slovy, vše převálcuje uniformní a podbízivá komerční pakultura… (8)
Poznámky:
1) Píseň „20 let“ z alba Honzy Nedvěda „Ta noc, kdy mi vyšlo slunce“ (Universal Music, 2007).
2) Gustav Konečný, Vstříc k berlusconizaci české politiky, Lidové noviny, 3. 6. 2010, s. 11.
3) Viz článek Daniela Kaisera „Vnitro – nic pro zajíce v pytli“ (Lidové noviny, 30. 6. 2010, s. 10), ve kterém je řeč mj. o „pověstech“, že Bártova firma „udržuje jakýsi odbor ,speciálních služeb’, rozuměj sběrnu kompromitujících materiálů na podnikatele a politiky“.
4) Jaroslav Kmenta, Bárta z véček? Trochu James Bond. Mistr špionážních her, Mladá fronta Dnes, 12. 6. 2010, s. A4.
5) Nečas zarazil rošádu s křesly, Mladá fronta Dnes, 2. 7. 2010, s. A2.
6) Výmluvný je komentář Karla Schwarzenberga: „…z ministerstva životního prostředí zbyde pouze šlupka. Bude tam náměstkyně, která je zástupcem ČEZu, myslím stávající ministryni životního prostředí. A ministerstvo povede zástupce průmyslu…“ (Podezřívání Kalouska už mi jde na nervy, Lidové noviny, 3. 7. 2010, s. 11).
7) Viz Bohumil Doležal, Jakou kvalifikaci má mít ministr? URL: http://www.lidovky.cz/dolezal-jakou-kvalifikaci-ma-mit-ministr-ffq-/ln_nazory.asp?c=A100702_144108_ln_nazory_pks
8) Viz Karel Kryl, Půlkacíř, Praha: Academia, 1993, s. 154–155.
2024 ©