Prof. Msgre. ThDr. Karel Skoupý (30. 12. 1886 – 22. 2. 1972), před pětasedmdesáti lety jmenovaný brněnským biskupem, nebývá srovnáván s pražským arcibiskupem Beranem a ani se nemluví o jeho možném blahořečení (snad z důvodu jeho pochybení z počátku padesátých let, o kterém se zmíním za chvíli). I když není sporu o pravdivosti konstatování, že "tak těžký život, jaký měl brněnský biskup Karel Skoupý, možná náleží jedině světci. Zvlášť pokud se mu přes všechny životní překážky podaří zachovat si lidskost a mravnost i v dobách, kdy je mu jmenované spíše na přítěž." (1)
Na rozdíl od svého nástupce v úřadě Vojtěcha Cikrleho Skoupý v době svého jmenování z 3. dubna 1946 nepatřil k mladým biskupům. \Narodil se o skoro šedesát let dříve v Lipůvce (děkanství Tišnov).
Ze svědectví jeho života se ví, že mohl zemřít už jako čtyřletý chlapeček, když se topil v rybníce, kam spadl, ale měl dost síly zavolat o pomoc. Vytáhl ho prý soused, který jel naštěstí kolem se svým vozem. V devíti letech se pak Karel Skoupý stal polovičním sirotkem, když mu zemřel otec, a do jeho života vstoupil otčím, protože maminka hospodářství sama nedokázala utáhnout. I když měl jít nadaný chlapec podle rozhodnutí rodičů na řemeslo, ředitel jeho školy zařídil, aby hoch mohl vystudovat brněnské Slovanské gymnázium. Tam se už po prvním ročníku rozhodl pro studium chlapeckého semináře a po maturitě se dal na studium teologie. Vysvěcení na kněze [1911] se už nedožila jeho maminka, stejně jako jeho působení prefekta v brněnském semináři, doktorátu na vídeňské univerzitě či jmenování rektorem brněnského kněžského semináře, jímž se stal v prosinci 1922 v pouhých šestatřiceti letech." (2)
Jeho jmenování rektorem tedy předcházelo jen relativně nedlouhé působení ve farní pastoraci. Málo známou skutečností je, že krátce před vysvěcením na kněze Karel Skoupý "roku 1910 navštívil s Palestinským spolkem Svatou zemi a na zpáteční cestě byl v Assisi přijat do III. řádu sv. Františka". (3)
Od přelomu let 1922 a 1923 s mimořádnou kontinuitou po dlouhou dobu působil jako vychovatel budoucích kněží brněnské diecéze. V semináři také vyučoval Nový zákon. Jeden z jeho žáků, Msgre Vnislav Fruwirt, ještě dlouhá desetiletí po Skoupého smrti vzpomínal:
"Velikou láskou profesora Skoupého byl svatý Pavel, dokázal nám o něm vyprávět strhujícím způsobem. V mojí paměti zůstává jako přímý a laskavý člověk. Vždy ve čtvrtek zval na besedy, v nichž hovořil o praktických problémech kněžského života a nebál se poukázat na žádné z úskalí, která nás čekají." (4)
V těžkých válečných časech inicioval Karel Skoupý výstavbu Biskupského gymnázia v dnešní Masarykově čtvrti a přes mnohé potíže se tu dva roky po válce skutečně začalo vyučovat. Mezitím se sám stal z rektora semináře diecézním biskupem. Přelomovým dnem jeho jmenování byl již zmíněný 3. duben 1946. Šlo o první ze jmenování nových pastýřů uprázdněných diecézí, s nimiž Svatý stolec čekal až na poválečné poměry - konkrétně o obsazení stolce uvolněného smrtí biskupa Josefa Kupky, k níž došlo již v roce 1941. Biskupské svěcení otec Karel přijal dne 30. června 1946.
Mezitím biskupové a ordináři Čech a Moravy ještě bez jeho přímé účasti vydali svatovojtěšský pastýřský list o škole z 23. dubna 1946, představující výmluvné varování před faktickým zaváděním totalitního státu tzv. jednotnou školou, v níž měly být děti na všech stupních škol vychovávány jen v duchu momentálně vládnoucí ideologie. (5) Také biskup Skoupý ve svém prvním pastýřském listu, datovaném dnem jeho biskupského svěcení, neméně výmluvně konstatoval:
"I v dnešní době, kdy jedni křesťanství podceňují a přehlížejí a druzí osnují plány na jeho vyhlazení, budiž naším heslem: Nestydím se za evangelium, neboť i dnes je to síla Boží ke spáse a záchraně světa nejen pro věčnost, ale i pro život časný. - V době nedávné byla hlásána a propagována jistá nauka nejen jako soustava politická a sociální, nýbrž i jako nový světový názor, tj. jako nové náboženství. Ale byla to nauka jenom lidská a prováděna a uskutečňována lidmi zvrhlými. Tato soustava byla velebena jako základ nového - prý lepšího - uspořádání světa a života, a zatím způsobila pohromu, jaké dosud nezažil svět a jejímiž následky trpěli jsme všichni a dosud trpíme. A dnes opět se hlásá a usilovně doporučuje a rozšiřuje nová nauka - jenom na hmotě budující - a také je označována za nový moderní světový názor, tj. za nové náboženství, které prý všude ve školách a veřejnosti má být uplatňováno." (6)
Biskup Skoupý možná později ve srovnání s arcibiskupem Beranem nebyl takovým "beranem" odolávajícím jakémukoliv tlaku, na druhou stranu se však také na rozdíl od Berana v době před únorem 1948 neúčastnil žádných politických akcí organizovaných komunisty. Věnoval se spíš vnitrocírkevním aktivitám typu již zmíněného budování Biskupského gymnázia.
Kromě dobudování BIGY je třeba ve vztahu k roku 1947 zmínit i Skoupého účast na svatovojtěšských oslavách. V roce 950. výročí mučednické smrti sv. Vojtěcha putovala z iniciativy arcibiskupa Berana po českých a moravských diecézích světcova lebka. Biskup Skoupý ji 31. května 1947 přivítal v Brně velmi výraznou řečí, v níž mj. prohlásil: "[Vojtěchova] pevnost a rozhodnost, zásadovost a charakternost, toť jsou vlastnosti a ctnosti, kterých právě v dnešní době, úpadkové a rozvrácené, navýsost potřebujeme." (7)
Uvedených vlastností a ctností bylo pak nanejvýš zapotřebí i po únorovém puči. Skoupý po něm vydal instrukce kněžím, jak si mají v dané době počínat. Spočívaly v poněkud problematickém přesvědčení, že se nemají zapojovat do "ilegálních" aktivit, ale současně musejí hlásat "na kazatelně a ve škole pravdu Bohem zjevenou, a to celou, aby věřící jasně poznali, co mají věřiti a činiti a jakých prostředků užívati, aby došli spásy". (8)
Na "lámání chleba" došlo v červnu 1949, kdy se po založení falešné "Katolické akce" plnění běžných povinností kněze (přečtení pastýřského listu biskupů věřícím) stalo z pohledu režimu ilegální akcí. Biskup Skoupý při slavnosti Božího těla v Brně váhal pastýřský list přečíst a místo něj tak nakonec učinil odvážný mladý kněz Bohuslav Burian. (9)
I když volnost pohybu biskupů byla právě v této době drasticky omezena, otci Karlovi zatím nebylo bráněno ve veřejných bohoslužbách. Podle zprávy příslušného komunistického úřadu o brněnském církevním dění v říjnu 1949 o svátku Krista Krále u kostela sv. Michala "v průvodě pod baldachýnem kráčel brněnský biskup, doprovázený řadou kněží, biskup nesl monstranci... Po návratu průvodu do kostela vystoupil na kazatelnu biskup dr. Skoupý... Zdůraznil, že bylo již mnoho věhlasných mužů, císařů a králů, o nichž však již dnes svět nic neví, ale co zůstává a zůstane věčně je Kristus král a církev řím. kat. ... Připomenul, že žijeme v těžké době, která ukládá zkoušku nejen věřících, ale duchovních a zejména pastýřů a arcipastýřů. Prosil přítomné, aby pevně stáli při svých biskupech a pomáhali jim tím, že se za ně budou modlit. Řekl dále, že to, co se píše a o čem se mluví v rozhlase, neodpovídá mnohdy skutečnosti... Ujistil věřící, že zdrcující většina kněží jde spontánně a bez teroru za svými biskupy. A znovu a znovu v různých obměnách připomínal těžkost doby a nutnost, aby věřící se za své biskupy modlili. Jeho řeč byla přijata s klidem a zřejmě na přítomné nepůsobila dojímavě a pravděpodobně ani nebyla tak myšlena. Spíše by bylo možno říci, že to byla řeč bojová, která měla povzbudit a utvrdit přítomné." (10)
V dubnu 1950 bylo otci Karlovi znemožněno další vykonávání biskupského úřadu. Byl zcela izolován ve své rezidenci a odkázán jen na "informace" poskytované režimem. To se tragicky projevilo v létě 1951, kdy komunisté oběsili dva zcela nevinné kněze (otce Drbolu a otce Pařila), které obvinili ze spoluúčasti na takzvaných babických vraždách. "Ještě předtím stihl internovaný brněnský biskup K. Skoupý - těžko soudit, zda pod nátlakem, či pouze pod vlivem zkreslených informací - oba kněze suspendovat a distancovat se od nich. Nespravedlivou suspenzi sňal posmrtně se zpětnou platností až v roce 1994 jeho nástupce Vojtěch Cikrle." (11)
Do jiného světla než tato nešťastná epizoda staví biskupa vzpomínka pěvce Richarda Nováka na Zelený čtvrtek roku 1952, kdy byl Novák na Petrově choralistou: "Biskup Karel už nesměl opustit rezidenci ani vstoupit do katedrály. Jeho dozorci ale ještě respektovali skutečnost, že oleje, nezbytné pro pastoraci, může světit jen on. Přinesli mu je tedy do kaple. Protože biskup trval na zpěvu choralistů, dvěma z nás dovolili vstup. Když obřad skončil a pana biskupa odváděli do jeho pokoje, zastavil se u nás a polohlasem prosil: 'Chlapci, zůstaňte věrni Kristu a církvi. Zůstaňte věrni!' Tato opakovaná vroucí slova patřila ke kompasům mého života." (12)
Od roku 1953 se internace v biskupské rezidenci na dalších deset let změnila v internaci na různých utajovaných místech (část této doby biskup Skoupý prožil společně s arcibiskupem Beranem). "Ačkoliv měl Skoupý spíše mírnou a snášenlivou povahu, takže psychicky svou izolaci snášel možná lépe než jiní, svá léta internace popisoval jako značné utrpení. Kněží tehdy neměli žádný příjem a budovy, které obývali, byly permanentně zavřené, takže zpočátku z nich nikdo nesměl ven. Areál byl oplocený a hlídaný psy. 'Třináct let jsme byli odkázáni jen na sebe,' vzpomínal Skoupý. 'Tři roky jsem byl sám v Brně ve své rezidenci. Když jsem pak přišel ke svým spolubratřím, to jho jsme již táhli společně, takže už to bylo snesitelnější,' líčil biskup pobyt na místech, kam jej Státní bezpečnost přivážela s dekou přes hlavu, aby nedokázal identifikovat, kde se s dalšími internovanými církevními hodnostáři přesně nachází. 'Ale přece se naše myšlenky stále ubíraly směrem k věřícím, kteří nám byli svěřeni, a to byla ta naše největší bolest a zármutek,' popisoval brněnský biskup. 'I kdyby byl člověk ve zlatém zámku, tak ho to táhne domů. Všechno to, co jsme trpěli, jsme obětovali za duše těchto věřících a v modlitbách na ně pamatovali. Napsat jsme to nikomu nemohli, to by nám nepovolili, ale my cítili, že se za nás také řada lidí modlí a cítí s námi,' myslel si tenkrát." (13)
V roce 1964 mohl Skoupý přesídlit do charitního domova v Žernůvce, o který se sice staraly řádové sestry, ale jeho byt byl stále pod dozorem Státní bezpečnosti a mohl sloužit mše pouze pro zdejší řeholnice. Teprve za uvolnění doby pražského jara přišla možnost vrátit se do čela diecéze.
Jeho první kroky tehdy v dubnu 1968 nevedly "k slavné, jako by nové intronizaci na Petrově, ale do velkého shromáždění [klubu osvobozených politických vězňů] K 231. Tam byl slavnostně uvítán. Byla připomenuta celá jeho historie. Otec biskup byl potěšen, že se ho zastali právě vězni. Byl dojat, když mu přiznali významné členství v K 231, ačkoli on nebyl přímo souzen, nýbrž byl celou dobu internován." (14)
Biskup se s velkým nasazením pustil znovu do práce, i když mu bylo už dvaaosmdesát let a i pražskojarní poměry měly velmi daleko k ideálu (např. na jeho žádost o povolení stavby kostela na sídlišti Lesná státní úřady vůbec neodpověděly). "Navzdory zdravotním problémům začal okamžitě navštěvovat farnosti, biřmovat, světit, měnit liturgii v duchu závěrů II. vatikánského koncilu. Jeho působení bylo usnadněno skutečností, že většinu duchovních své diecéze důvěrně znal ze semináře. Měl je rád, stále se za ně modlil, a oni to věděli." (15)
Po sovětské okupaci a zejména po zahájení husákovské normalizace se ovšem poměry začaly rychle vracet do doby před pražským jarem a biskupova možnost působení byla opět velmi ztížena. Skoupý si však ve svém úřadě počínal statečně až do své smrti z roku 1972 (po níž už komunistický režim nikdy nepřipustil jmenování nového brněnského biskupa). Na Skoupého "pohřeb přišlo na padesát tisíc lidí a obřad se tak stal tichou demonstrací proti režimu." (16)
Poznámky:
1) Jana Soukupová, "Biskup pronásledovaný StB se před půl stoletím ujal úřadu v době tání", 22. 6. 2018, https://www.idnes.cz/brno/zpravy/biskup-karel-skoupy-komuniste-brno.A180622_410383_brno-zpravy_vh.
2) Tamtéž.
3) "Prof. Msgre. ThDr. Karel Skoupý", cit. 14. 3. 2021, https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5222.
4) Václav Štaud, "Brno vzpomíná na biskupa Skoupého", Katolický týdeník, 3.-9. 1. 2017, č. 1, Diecézní zpravodajství, s. 1.
5) "Pastýřský list biskupů a správců diecesí českých a moravskoslezských o škole - duben 1946", in: Pastýřské listy 1945-2000: Arcidiecéze pražská, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003, s. 18-19.
6) Václav Vaško, Neumlčená: Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce1, Praha: Zvon, 1990, s. 140-141.
7) "Svatovojtěšské oslavy v roce 1947", in: Jaroslav V. Polc, Česká církev v dějinách, Praha: Akropolis, 1999, s. 370.
8) Skoupého instrukce kněžím z května 1948. Viz Vít Machálek, Stát a církve po únoru 1948 se zaměřením na Brno, rukopis diplomové práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1993, s. 89.
9) Viz Václav Vaško, Dům na skále 1: Církev zkoušená, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004, s. 150.
10) Viz Vít Machálek, Stát a církve po únoru 1948 se zaměřením na Brno, rukopis diplomové práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1993, s. 99.
11) Stanislav Balík - Jiří Hanuš, Katolická církev v Československu 1945-1989, Brno: CDK, 2007, s. 119. Faksimile oběžníku o suspenzi je publikováno tamtéž, s. 120.
12) Václav Štaud, "Brno vzpomíná na biskupa Skoupého", Katolický týdeník, 3.-9. 1. 2017, č. 1, Diecézní zpravodajství, s. 1.
13) Jana Soukupová, "Biskup pronásledovaný StB se před půl stoletím ujal úřadu v době tání", 22. 6. 2018, https://www.idnes.cz/brno/zpravy/biskup-karel-skoupy-komuniste-brno.A180622_410383_brno-zpravy_vh.
14) Jakub A. Zemek, Vatikánský špión, Olomouc: MCM, 1991, s. 123-124.
15) Václav Štaud, "Brno vzpomíná na biskupa Skoupého", Katolický týdeník, 3.-9. 1. 2017, č. 1, Diecézní zpravodajství, s. 1.
16) Tamtéž.
2024 ©