Podzimní sluníčko už zapadalo za obzor a nad Strží, rozlehlým parkem v centru Městečka, se pomalu snášel soumrak. Katka, zabraná do studia, bezděčně pohlédla na hodinky a pomyslela si, že je čas jít domů. Zavřela učebnici, vstala a zamířila k místu, na které před časem postavila kočárek s malou sestřičkou. Ke svému zděšení však zjistila, že kočárek tam už nestojí...
Rozběhla se liduprázdným parkem, když tu se pod ní náhle podlomila kolena: přímo proti ní kráčel muž orientálního zevnějšku, s osmahlou pletí, černými vlasy a vousy a - jak se Katce zdálo - zlověstně blýskajícíma očima. "Tenhle Arabáš má určitě na svědomí Kristýnku," blesklo zpanikařenému děvčeti hlavou, "a teď určitě ještě znásilní a zabije mě..." Arab ji však jen upozornil, že asi zapomněla zajistit kočárek proti rozjetí, takže jí s dítětem nepozorovaně sjel z mírného svahu dolů.
Katka tam skutečně uviděla stát kočárek; utíkala k němu, s velkou úlevou se sklonila k sestřičce, která se zřejmě předtím vůbec neprobudila, vzala ji do náruče a s viditelným ulehčením přitiskla k sobě.
Najednou sebou trhla, protože uslyšela hlas Araba, na kterého v tu chvíli zcela zapomněla:
"Jak se tak na tebe dívám, vzpomínám si na jeden příběh ze života našeho proroka Muhammada. V jeho době se jedné ženě ztratilo dítě, které jí pomáhala hledat spousta lidí včetně Proroka. Když je našli, žena plakaka a tiskla si své znovunalezené dítě k srdci... Muhammad se tehdy obrátil ke kolemstojícím s otázkou: Myslíte, že by tato žena své dítě hodila do pekla? Oni odpověděli, že určitě ne, a Prorok jim řekl: Bůh je mnohem milostivější než ona..."
Katka, která v posledních minutách nevycházela z překvapení, zvolala: "Ale takový je přece Bůh podle Bible! Vždyť je to podobenství o marnotratrném synu, ve kterém Pán Ježíš přirovnává Boha k milujícímu Otci, který se raduje ze znovunalezení svého dítěte!"
"Ty jsi křesťanka?" zeptal se Arab s radostí v hlase.
"Ano. Chodím na Biskupské gymnázium tady v Městečku."
"Mě jako muslima vždycky potěší, když potkám někoho věřícího. Žiju v Čechách už dlouho, ale zatím jsem tady poznal skoro samé ateisty. Třeba by jich nebylo tolik, kdybychom my věřící dokázali všichni společně vyprávět lidem o jediném Bohu, který je podle Bible i Koránu milosrdný a dobrý, lepší než otec i matka dohromady!"
"Myslela jsem si, že váš Alláh je nějaký jiný bůh než náš Bůh a že od vás žádá, abyste proti křesťanům vedli svatou válku..."
"Vy katolíci vůbec nevíte, co říká vaše vlastní církev. Vždyť Druhý vatikánský koncil vyhlásil, že Boží plán spásy se vztahuje i na muslimy, kteří se stejně jako křesťané a Židé drží víry Abrahamovy a klanějí se témuž jedinému Bohu. A pokud jde o náš vztah ke křesťanům, Korán o nich dokonce říká, že stojí muslimům v lásce ze všech lidí nejblíže."
Katka po chvíli zaraženého mlčení řekla: "V Pána Ježíše ale nevěříte?!"
"Nevěříme tak jako vy, že je Bůh, ale je to pro nás velký prorok. Korán ho dokonce nazývá Slovem Božím, Duchem od Boha a Mesiášem. Podle islámu byl počat bez účastenství ďábla - vy tomu říkáte neposkvrněné početí - a celý jeho život byl pro lidstvo znamením Božího milosrdenství. Kázal evangelium, uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Věříme, že byl vyzdvižen k Bohu a znovu přijde na konci dějin."
"Vždycky jsem si myslela, že jediným prorokem, kterého uznáváte, je Muhammad."
"Ale kdepak! Každý muslim věří ve všechny proroky, které kdy Bůh k lidem seslal, ať už jsou to ti, o kterých je řeč v Bibli, nebo ti, kteří působili v různých dobách u jiných národů. Muhammad je pro nás jen posledním z dlouhé řady proroků, která začíná Adamem. Zvláštní postavení v ní má otec věřících Abraham, za jehož potomky se stejně jako Židé a křesťané považujeme."
"Je to všechno strašně zajímavé a já o tom nic nevěděla. Bohužel už ale musím jít, je pozdě a naši by se báli, že se s Kristýnkou někde toulám."
2025 ©