Dějiny potomků Abrahamových 2

V nejbližší hodině náboženství na Biskupském gymnáziu se Katka obrátila na vyučujícího s otázkou: "Jsou podle tebe potomky praotce Abrahama jen starozákonní Izraelité a pak křesťané, nebo i dnešní Židé a dokonce muslimové?"

Mladý kněz, který si se studenty tykal a rád s nimi diskutoval, odpověděl: "Židé jako vyvolený národ určitě nebyli z lidu Abrahamova vyloučeni ani poté, co co děj ksrze svou víru v Krista byli přijati také pohané, kteří uvěřili evangeliu. Hlásání evangelia bylo současně šířením víry v jednoho Boha Abrahamova, po staletí opatrované Izraelem, do celého světa - a totéž by se podle mne dalo říci i o šíření islámu, jehož prostřednictvím se víra v tohoto jediného Boha dostala k pohanským Arabům a dalším národům."

Jeden z Katčiných spolužáků se přihlásil s "pikantní" poznámkou, že naší pramátí je Abrahamova manželka Sára, ale pramatkou muslimů jeho milenka Hagar. Kněz řekl: "Abraham měl dokonce ještě další ženu, Ketúru, jejíchž šest synů nakonec poslal kamsi na východ. Potomky jednoho z nich byli podle Bible Midjánci, ke svému původu z Abrahama prostřednctvím rozptýlených synů Ketúřiných se už ve starověku hlásily také mnohé další národy od Řecka až po jižní Arábii. Dokonce i nejmladší světové náboženství, Bahá’í víra, která vznikla teprve v 19. století v Íránu, považuje svého zakladatele Bahá’u’lláha za potomka Abrahama a Ketúry."

"To abychom nakonec za možné potomky Abrahama považovali i ,proroky’ všech možných dalších národů a vyznání," ozval se čísi pochybovačný hlas.

"Asi si myslíš, že pravými proroky mohou být jen ti bibličtí, ale Písmo přece mluví o Boží péči o všechny národy, tak proč by křesťanská teologie nemohla uvažovat o otázce, jestli i zakladatelé nebiblických náboženství - třeba čínských nebo indických - nezjevovali svým národům určité poznání, které dostali od Boha? U takového Muhammada už církev připouští, že když přivedl stamiliony lidí k Bohu, musel mít nějaké prorocké charisma.

Samozřejmě, žádné z případných mimobiblických zjevení by pro nás nebylo srovnatelné s Božím zjevením v Kristu, ve kterém se Bůh stal člověkem a zemřel za naši spásu, ale už velcí starokřesťanští spisovatelé 2. a 3. století učili, že semínka působení Božího Slova - Logu, který se v Kristu stal tělem, jsou rozeseta po celém světě a v celých dějinách, takže je můžeme nalézat také u velkých učitelů různých národů, jako byli například Thoth neboli Hermés ve starém Egyptě, Zoroastr ve starém Íránu nebo Platón a další velcí filosofové v antickém Řecku."

Po těchto slovech kněze se Katce zdálo, že teologické pohledy vzdělaného křesťana a muslima, které si nyní může postavit vedle sebe, do sebe v lecčem až neuvěřitelně zapadají a že se před jejím vnitřním zrakem otevírají jakési zcela nové, nedohledné obzory...

Vše ji nesmírně zaujalo, a když o několik týdnů později dostala její třída v náboženství za úkol vypracovat do konce pololetí pisemnou práci na libovolné téma týkající se víry nebo etiky, měla hned jasno. Po hodině šla za knězem do kabinetu a požádala jej, zda by jí nemohl půjčit nějaké knihy k tématu "Dějiny potomků Abrahamových". Dostala od něj Kuschelův "Spor o praotce Abrahama", Küngovo "Křesťanství a islám" i český překlad Koránu a zároveň doporučení, aby se ve své práci z praktických důvodů omezila jen na židovství, křesťanství a islám a jejich vzájemné vztahy.

Jakmile ten den přišla ze školy domů, ponořila se do četby tak, jako by četla napínavou detektivku. Dozvídala se o dalších a dalších věcech, které ji překvapovaly, a v její mysli vyvstávaly stále nové otázky...