„Katko poslouchej,“ řekla Hela, listující Knížkou o mužích a ženách. „Tohle je dost dobrý: ,Kdyby se do Betléma vypravily místo tří mudrců tři moudré ženy, bývaly by se zeptaly na cestu a dorazily by včas, aby pomohly při porodu. Přinesly by praktické dárky jako plenky, kojenecké lahve a odsávačku. Uklidily by stáje, uvařily by a na zemi by po věky věků panoval mír.´“
„Jo, super,“ ocenila Katka bez zvláštního nadšení sestřino předčítání. „Ale co kdyby ses raději šla učit? Jenom srandičky ti k odmaturování stačit nebudou.“
„To nejsou jenom srandičky,“ odpověděla trochu podrážděně Hela. „Minimálně v té poslední větě se skrývá velká pravda: kdyby vzaly věci do rukou ženy, na zemi by opravdu zavládl věčný mír… Nebo si snad myslíš, že by někdo jiný než chlapi byl schopný vyhlašovat ve jménu Krista ,svaté války´? Prakticky všechny války v dějinách vůbec vyhlašovali a vedli muži, zatímco žen se nikdo na nic neptal!“
Hela studovala na Biskupském gymnáziu v Městečku, kde ji už za dva měsíce čekala maturita. Inteligentní a bystrá studentka svá gymnaziální léta nepromarnila a zvláště z dějepisu a církevních dějin získala velmi nadprůměrné znalosti. Vyznačovala se ale také velkou kritičností a svými osobitými a průbojně hlásanými myšlenkami si už ve škole připravila nejeden problém. Na některé z profesorů působilo jako rudý hadr na býka už její oblíbené červené tričko, na kterém se skvěl zářivě bílý nápis: COKOLI ŽENA DĚLÁ, MUSÍ DĚLAT ALESPOŇ DVAKRÁT TAK DOBŘE JAKO MUŽ, ABY BYLA ALESPOŇ Z POLOVICE TAK OCENĚNA. NAŠTĚSTÍ TO NENÍ TĚŽKÉ. S Katkou, studentkou druhého ročníku religionistiky a uměnovědných studií na filosofické fakultě, vedla nekonečné diskuse, které se často týkaly církve a jejího (Helou ostře odmítaného) „patriarchálního“ charakteru. Třetí z trojlístku sester, Kristýnka, se těchto bouřlivých debat zatím příliš neúčastnila. Byla ještě malá holčička a z církve znala hlavně modlitby z Karafiátových Broučků a pana faráře, který jí při mši dělal křížek na čelo.
2024 ©