Strašidelná povídka 3

Velikonce už dávno patřily minulosti a na Biskupském gymnáziu v Městečku  se blížily maturity. Jednou z posledních akcí, které se ještě maturanti před svým odchodem na „svatý týden“ zúčastnili, byla přednáška na téma „Nebezpečí sekt“, určená pro studenty i mimoškolní veřejnost.

Ředitel školy přivítal v zaplněné aule „odborníka na sekty“, energického kněze v černé klerice. Dívka v červeném tričku se zářivě bílým nápisem, jejíž sympatie si host zjevně nezískal, řekla polohlasem své sousedce: „Jako kdybychom tu neměli dost svých trapných ,černochů’!“ Její výrok o kněžích zaslechl poblíž sedící dlouhovlasý mladík a nesouhlasně zavrtěl hlavou, kolem níž se mu rozevlály vlasy připomínající lví hřívu. „Nějaký katolický ,ortodoxan’,“ pomyslelo si děvče otráveně a bez velkého zájmu začalo poslouchat přednášejícího, který se ujal slova.

„Milí mladí přátelé, jak dobře víte, svět kolem nás je plný nebezpečných nástrah. Patří k nim například drogy, ale v nemenší míře také sekty, které dnes všude hrozně řádí. Některé z nich své vyznavače dovádějí až k sebevraždám, jiné ohrožují lidské zdraví, psychiku nebo rodinný život. Všechny však představují hrozbu pro naši víru a pro naši spásu. Nejrůznější náboženská sdružení lidem namlouvají, že mohou vlastním úsilím dospět k Bohu, ale jen křesťanství nám ukazuje Boha, který sám přichází k lidem. Úkolem člověka je pouze uznat to a přijmout cestu, kterou mu skrze svou církev nabízí náš Spasitel Ježíš Kristus. Církevní pastýři mají povinnost bránit katolické věřící před nebezpečnými sektami a chybnými naukami, a proto jsem dnes také já přišel mezi vás...“

Hela se znovu naklonila ke své sousedce: „Víš, koho mi připomíná? Koniáše!“ Kněz mezitím pokračoval ve své přednášce. Po úvodní obecné části hovořil konkrétně o některých „zvlášť nebezpečných sektách“ a nakonec řekl:

„K charakteristickým rysům sektářů patří skutečnost, že se pro své bludy snaží získat hlavně křesťany. Před časem se mi dostal do rukou leták s názvem ,Víra Bahá’í – naplňuje Kristovo poselství’. Bahá’isté, kteří ho vydali, jsou sektou vzniklou v 19. století v Íránu v islámském prostředí. V roce 1844 se jeden íránský obchodník prohlásil Bábem neboli Bránou, skrze kterou prý vstoupí do světa Zaslíbený, který bude manifestací Boží. O šest let později byl popraven, ale o jednom z jeho následovníků, který si dal jméno Bahá’u’lláh neboli Sláva Boží, začali jeho stoupenci věřit, že je tím, o kom Báb prorokoval. V roce 1863 Bahá’u’lláh vyhlásil, že je dalším z tzv. Projevů Božích, mezi které řadil jak Abraháma, Mojžíše a Krista, tak i Krišnu, Buddhu, Zoroastra a Mohameda. Každý z nich prý zjevoval Boha způsobem, který odpovídal době jeho působení, a nositelem Božího poselství pro náš věk je on sám. Stejně jako Báb byl i Bahá’u’lláh pronásledován a nakonec zemřel ve vyhnanství v Palestině, kde dnes u města Haifa sídlí nejvyšší orgán Bahá’í sekty, zvaný Světový dům spravedlnosti.

Sektáři se vždy snaží získat lidi, znepokojené stavem dnešního světa – a tak bahá’isté hovoří o sjednocení lidstva, odstranění válek a nastolení světového míru. Svou víru představují jako moderní osvícené náboženství, které ukazuje cestu k uskutečnění těchto ideálů. Věc má samozřejmě několik háčků. Bahá’í náboženství popírá víru v Ježíše Krista jako jediného Spasitele světa a dokonce tvrdí, že ,druhým příchodem Kristovým’ je Bahá’u’lláh. Ten je prý naplněním očekávání všech náboženství včetně křesťanství. Podobně jako členové jiných sekt, i bahá’isté věří, že celé dějiny směřovaly k příchodu jejich zakladatele. Očekávané jednoty lidstva má být dosaženo připojením všech k bahá’ismu, který je jiným vírám nadřazený. A jak je to s proklamovanou moderností tohoto náboženství?

Dám jenom jeden příklad: Bahá’isté při všech příležitostech zdůrazňují, že jsou zastánci emancipace žen a naprosté rovnoprávnosti mezi pohlavími, kterou hlásali Báb a Bahá’u’lláh. Skutečnost je ale zcela jiná. Bahá’u’lláh ve své Nejsvětější knize, která je hlavním posvátným textem Bahá’í víry, svým stoupencům výslovně povolil dvojženství – a sám se oženil dokonce se čtyřmi ženami! O rovnoprávnosti nemůže být řeč také proto, že do již zmíněného Světového domu spravedlnosti smějí být voleni pouze muži.

Vidíte, že svět sekt je světem nepravd a klamů – i když mnozí jejich členové mohou být samozřejmě zcela upřímnými lidmi. Nedá se také popřít, že pro mnohé opravdově hledající duše se některá sektářská společenství mohou stát jakýmsi dočasným útočištěm na cestě do přístavu církve. Vám všem, kteří již součástí Kristovy církve jste, však ze srdce přeji, abyste se do jejich osidel nikdy nechytili.“

Přednášející domluvil a po trochu rozpačitém potlesku vyzval posluchače k diskusi. O slovo se přihlásil mladík se lví hřívou. „Zřejmě si pospíší přiložit na hranici se sektáři další polínko,“ řekla si v duchu Hela. Čekalo ji však velké překvapení...

„Rád bych, otče, reagoval na něco z toho, o čem jste mluvil – jsem totiž příslušníkem té zvrácené ,sekty bahá’istů’... Musím říci, že si kněží vážím a řada jejich promluv mne velmi oslovila. V té vaší mě ale mrzelo, že setkání s čímkoliv odlišným od křesťanství vnímáte jen jako hrozbu, a ne jako možnost obohacení. Rozhodně netoužím odvádět křesťany od jejich víry – věřím však, že i my, vyznavači Bahá’í víry, bychom jim mohli pomoci, aby hlouběji pochopili něco z jejího obsahu. Třeba právě pokud jde o roli žen...

Tak jako Kristus měl své učednice v čele s Marií Magdalskou, i Báb měl velmi významnou žačku. Od Bahá’u’lláha dostala jméno Táhere, což znamená Čistá. Tato krásná, vzdělaná a ušlechtilá žena vyhlásila válku názorům bigotních islámských duchovních, kteří považovali ženy za méněcenné bytosti, a položila život za své sestry. Před mučednickou smrtí se obrátila ke svým věznitelům se slovy: ,Můžete mě zabít, kdykoli se vám zlíbí, ale nemůžete zastavit emancipaci žen.’ O několik let dříve na setkání nejvýznamnějších stoupenců Bába odložila závoj, což bylo v tehdejším Íránu šokujícím činem. Chtěla tím demonstrovat skutečnost, že nová víra znamená revoluční zvrat v tisíciletém podřízeném postavení žen a že nový Projev Boží, jehož příchod Báb předpověděl, bude tím, kdo přinese emancipaci. Bahá’u’lláh pak skutečně zdůraznil, že muži a ženy si před zrakem Božím vždy byli a budou rovni a že se to musí projevit v celém uspořádání společnosti.

Pokud jde o polygamii, tato v islámu přípustná podoba rodiny byla v Bahá’í víře odstraněna postupně. Sám Bahá’u’lláh skutečně uzavřel několik sňatků, které byly výsledkem tehdejších společenských zvyklostí a tradic, ale v Nejsvětější knize vyzvedl hodnotu výhradně monogamního svazku a možnost bigamie zmínil snad jen proto, aby bývalý muslim se dvěma ženami nemusel v případě přijetí Bahá’í víry jednu z nich opustit. ’Abdu’l-Bahá, Bahá’u’lláhův syn a nástupce, kterého jeho otec ustanovil jediným oprávněným vykladačem svých spisů, pak příslušnou pasáž vyložil jako uzákonění výlučně monogamního manželství. ’Abdu’l-Bahá dále v Bahá’u’lláhově duchu učil, že ženy jsou rovny mužům mimo jiné i v právu na vzdělání. V případě, že rodina nemá na vzdělání pro všechny děti, musejí dokonce dívky dostat přednost. Především však ’Abdu’l-Bahá poukázal na to, že jen plné zrovnoprávnění žen umožní dosažení světového míru, protože ženy nebudou nikdy ochotny podporovat války a nechat své syny umírat na bojištích.

Ženy dnes mají vysoké zastoupení ve všech Bahá’í institucích, i když opravdu s výjimkou Světového domu spravedlnosti, do kterého mohou jen volit, a ne být voleny. Tím se ovšem nijak nepopírá jejich způsobilost učit, vést a rozhodovat, vždyť například po smrti ’Abdu’l-Baháa celosvětové Bahá’í společenství několik let vedla jeho sestra a mezi významnými učitelkami víry v jednotlivých zemích ženy vysoce převažují.

Jestliže Bahá’í víra považuje příchod Bahá’u’lláha za naplnění očekávání předešlých věků, nemyslím si, že by to bylo odsouzeníhodnější než křesťanské zdůrazňování stejné víry ve vztahu k Ježíši. Mimochodem, na rozdíl od křesťanského pohledu, že příchodem Kristovým je Boží zjevení uzavřeno, Bahá’í víra o Bahá’u’lláhovi nic takového netvrdí a naopak věří, že nositelé zjevení budou přicházet i v budoucnosti. A já osobně jedno místo z Bahá’u’lláhových spisů chápu tak, že příštím Projevem Božím bude žena...“