Vražda ve školní kapli (kapitola desátá: Válečná porada)

Od doby, kdy se roznesla zpráva o silném, jakkoliv jen nepřímém důkazu proti Kristýně, by už na budoucnost rodiny Bartlových v Městečku nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. Zdálo se být jen otázkou času, kdy bude Kristýna zatčena a obžalována z vraždy a zbylí členové rodiny budou muset odejít z Městečka, kde by byli vystaveni všeobecné nevoli.

Katka a Hela s vědomím toho, že je nejvyšší čas něco podniknout, přiměly Kristýnu k účasti na společné „válečné poradě”. Obě vycházely z toho, že jejich sestra je sice z vraždy podezírána neprávem, že však tomuto podezření je možné čelit jen jedním jediným způsobem: zahrát si na detektivy a odhalit pravého pachatele.

Ve skutečnosti se všechny sestry domnívaly, že už jeho jméno znají. Za předpokladu, že vrahem byl někdo z Fandových spolužáků, se celá hádanka ani nezdála být příliš těžkou. Od chvíle, kdy Fanda vstoupil do školní kaple, po okamžik, kdy jej v ní Kristýna našla mrtvého, se totiž v blízkosti místa činu pohybovali jen tři možní podezřelí: Lajla, Jeroným a Petr. I tak se nicméně ukázalo, že podezření tří sester se ubírají různými směry.

„Pokud mi věříte, že jsem s tím neměla nic společného, tak jste bohužel na omylu,” řekla Kristýna unaveně. „Byla jsem totiž, myslím, motivem k vraždě. Jeroným tenkrát zaslechl, když jsem se s Fandou domlouvala, že se v to osudové ráno sejdeme v kapli, pochopil, že se chci s Fandou smířit a s ním rozejít, a ze šílené žárlivosti Fandu zabil. Sice se mi tomu nechce věřit, ale nikdo jiný každopádně neměl ani takovýto motiv.”

„To není pravda,” odporovala jí Katka. „Podle mě je vrahem Petr, který přece na Fandu žárlil také. Viděl v něm svého rivala u Lajly. Možná řeknete, že jsem moc ovlivněná tím eposem Lajla a Madžnún, ale musíte si uvědomit, že Petr je opravdu Madžnún neboli blázen. Před časem už jsem si skoro myslela, že by snad vrahem přece jen mohla být Lajla. Ale když jsem pak stále znovu rozmlouvala s Músovými a mámila z nich veškeré informace, které by mohly mít k vraždě nějaký vztah, všechno mé podezření se přesunulo na Petra. Zjistila jsem, že obletoval Lajlu způsobem opravdu bláznivým a šílel žárlivostí nad tím, že Lajla asi dává přednost Fandovi. Jestli někomu z bláznivé zamilovanosti a žárlivosti ruplo v bedně, tak rozhodně jemu.”

„Tím akorát posiluješ podezření proti mně,” chtěla říct Kristýna a přiznat, že také ona žárlila na vztah mezi Fandou a Lajlou. Hela ji však energicky zarazila. „Všechny jste vedle jak ta jedle,” prohlásila. „Je úplně zbytečné spekulovat o motivech, protože proti vrahovi existuje materiální důkaz! Jde o věc, která mu zřejmě v kapli vypadla z kapsy a policie ji tam pak našla. Vytáhla jsem to z Pince a je to naprostá tutovka. Ten předmět doličný totiž dokazuje, že v kapli byla přítomna osoba, která by tam za normálních okolností jako nekřesťanka vůbec nevkročila. Nerada to říkám, Kristýno, ale je jím ten maličký Korán našeho táty, který jsi ty kdysi dala Lajle…”

Katka zavrtěla hlavou: „Ne, Helo. Koránek nalezený v kapli vůbec není důkazem Lajliny viny, ale právě naopak. Její táta a bratr se mi už před vraždou zmiňovali o tom, že ho Lajle někdo ukradl a ona je z toho nešťastná. Pokud jej policie našla v kapli, musel jej tam nechat ten zloděj. A právě ten je podle mě totožný s vrahem. Ukradl Lajle koránek s úmyslem, že ho po vraždě nechá v kapli jako nastraženou stopu, ve které pak policie bude vidět důkaz Lajliny viny.”

„V tom případě jsem nejspíš zlodějem i vrahem byla já,” ušklíbla se Kristýna. „Obě dobře víte, že jsem v kapli byla. Nejspíš jsem koránek Lajle zase tajně sebrala a po vraždě pak pro mě nebylo nic snadnějšího než nechat jej jako falešnou stopu na místě činu…”

„Tak jsme zase tam, kde jsme byly,” pomyslely si její sestry nešťastně. Jistou útěchou jim bylo snad jen to, že Kristýna dnes po dlouhé době vůbec nevypadala jako tělo bez duše. Všemu, co obě říkaly, velmi pozorně naslouchala a v zelených očích jí jiskřilo jako Herculu Poirotovi. Na závěr válečné porady Helu i Katku objala a řekla: „Hlavu vzhůru, sestřičky. Celá tahle noční můra už brzy i díky vám skončí. Možná, Helo, hlavně díky tobě a tvé schopnosti okouzlit poručíka Pince. Zítra se s ním musíme ve třech sejít.”