V Městečku jako by po vraždě na Biskupském gymnáziu zavládl stav obležení. Vedle policejního týmu vyšetřujícího vraždu se v jeho ulicích začal objevovat i zcela nezvyklý počet policistů, jejichž úkolem bylo udržování pořádku. Hlídali především čajovnu rodiny Músových, do jejíchž oken už vedle kamení létaly i zápalné lahve. Rozhněvaní občané, kteří již dříve demonstrovali proti přítomnosti muslimské rodiny v Městečku, po vraždě nepochybovali o tom, že jej spáchala muslimská spolužačka oběti.
Bylo navíc známo, že se Lalja v době zločinu nacházela v blízkosti školní kaple a nemá žádné alibi. Třesky plesky, které tuto skutečnost s patřičným komentářem rozebíraly, se už v této době nešířily jen na Biskupském gymnáziu, ale i po celém Městečku. Jejich čtenáři projevovali rozhořčení nad tím, že policie Lajlu stále ještě nezatkla. Hněv „lidu” se obracel nejen proti Músovým, ale i proti pořádkovým orgánům.
Vedle rodiny Músových to v této době neměli jednoduché ani Bartlovi. Katka, která se už před vraždou nacházela v čele pomyslného seznamu „kolaborantů” s muslimy a byla vystavena klepům a obviněním, s velkolepým pohrdáním veřejným míněním ani v současné kritické situaci nepřestávala navštěvovat čajovnu. Tyto návštěvy ji však jen ještě připravily o morální jistotu v podobě přesvědčení, že stojí na straně pravdy proti fanatikům zaslepeným předsudky.
Doposud byla přesvědčena, že podezírání Lajly z jakési náboženské nenávisti, v níž většina obyvatel Městečka spatřovala motiv k vraždě ve školní kapli, je bezmezně absurdní. Věděla přece, že smýšlení Músových je pravým opakem nesnášenlivosti a že jejich postoj ke křesťanství je velmi otevřený a kladný. Ale opravdu tomu tak v případě Lajly bylo? Starý Músá, jenž kromě Katky nenalézal v Městečku nikoho, komu by se mohl svěřit, jí s velkou, ale v dané situaci dost zničující důvěrou vyprávěl o starostech, které mu dcera už delší dobu působila. Z jeho vyprávění vyplývalo, že Lalja nesla šikanu, jíž byla ve své třídě vystavena, nesmírně těžce; že mnohokrát opakovala, že má Biskupského gymnázia a svých křesťanských spolužáků plné zuby; že hledala duchovní oporu v islámu spíše vyhraněném než otevřeném; že se snad dokonce radikalizovala směrem k extrémním názorům a postojům…
Napětí houstlo i doma, v Perníkové chaloupce, kde tři sestry poslední dobou mezi sebou navzájem nebyly příliš upřímné. Každá z nich ve vztahu k vraždě ve školní kapli věděla něco, co si nechávala pro sebe.
Katka nedávala najevo, že ze svých kontaktů s rodinou Músových nenačerpala potvrzení své jistoty, že podezření vznášená proti Lajle jsou jen totálně nesmyslným výplodem zfanatizovaných mozků, ale spíš skrytou nejistotu. V hloubi své duše však byla znepokojena myšlenkou, že sice současné dění v Městečku poněkud připomíná hilsneriádu a o jeho chorobné podstatě není pochyb, že však na druhou stranu ani ve vztahu k někdejší vraždě v Polné dodnes není zcela jisté, zda ji snad náhodou Hilsner přece jen nespáchal.
Hela měla svůj vlastní zdroj informací v podobě mladého policisty z Městečka, který se sice na vyšetřování zločinu na Biskupském gymnáziu podílel jen okrajově (jako místní pomocník specializované mordparty, jež byla tímto choulostivým úkolem pověřena), ale přece jen o něm něco věděl a šikovná dívka, která na něho dělala oči a obratně s ním hrála svou hru, z něj byla s to leccos vytáhnout.
Obě starší sestry by se přirozeně rády něco dozvěděly také od Kristýny, jež byla v den vraždy takříkajíc na místě činu. Ta jim však dělala velké starosti, a to nikoliv jen svou nesdílností a neochotou vůbec se o věci bavit. Šok, s nímž se tenkrát vrátila ze školy, sice zpočátku překvapil jen Katku, zatímco Hela, která tušila hloubku sestřina vztahu k Fandovi, jej považovala za přirozený. Později ji však Kristýnin zvláštní, pouhý zármutek nepřipomínající stav, který se v průběhu doby příliš nelepšil, začal stále víc vrtat hlavou.
Ani samotná Hela se ovšem nenacházela v jednoduché situaci, protože jako veřejně činná členka místního zastupitelstva, už i tak neoblíbená pro své „prosudeťácké” aktivity, byla nyní také drtivě konfrontována s veřejným míněním. To celou rodinu Bartlových považovalo za divnou a podezřelou. Jestliže Hela neváhala rozehrát svůj dívčí šarm vůči poručíku Pincovi, měla k tomu každopádně vážné důvody. Chtěla o vyšetřování vraždy vědět co nejvíc ne ze zvědavosti, ale z obav o další osud své rodiny.
2024 ©