Biskupské gymnázium v Městečku bylo malé co do počtu studentů, ne však co do velikosti a vybavenosti školy. Studenti v ní mohli volné chvíle trávit v různých druzích studoven a čítáren, posiloven a sportovních sálů atd. A samozřejmě také ve školní kapli. Všechny tyto možnosti se týkaly nejen přestávek, ale i doby před začátkem vyučování. Ve třídě se studenti obvykle scházeli až těsně před osmou, kdy začínala první hodina. Předtím byli mnozí z nich rozptýleni v různých prostorách školy.
Do školní budovy vedl jen jediný vchod s vrátnicí. Vrátný na malé škole studenty dost dobře znal, většinou i křestními jmény. V době mezi sedmou a půl osmou, kdy přicházeli jen jednotlivci, měl velmi dobrý přehled o tom, kdo z nich už v budově je. Dnes jako první dorazil Fanda, který jako obvykle zamířil do školní kaple. Po něm postupně následovali Lajla, Jeroným, Petr, Kristýna a Adam.
Zdálo se, že začíná další zcela běžný školní den. Ale už těsně po příchodu Adama, který dnes také zamířil do kaple, se tento zdánlivě obyčejný den proměnil v noční můru, jaká na Biskupském gymnáziu neměla obdoby.
Adam, obvykle hoch nadmíru sebevědomý a suverénní, se teď vyřítil z kaple s popelavou tváří, v níž se mu svaly škubaly hrůzou. Hystericky křičel něco o tom, že Fanda tam leží s rozbitou hlavou – mrtvý…
Zdravotník, který byl ve škole vždy od rána přítomen, přiběhl do kaple, ale mohl jen potvrdit, že Fanda je opravdu už nějakých deset či patnáct minut po smrti. Její příčinou musela být strašná rána do hlavy, zasazená přibližně v oblasti pravého spánku. Nešťastná náhoda zjevně nepřicházela do úvahy. Na první pohled bylo zřejmé, že jde nejenom o tragickou smrt mladého člověka, ale ještě navíc o smrt násilnou.
Vedení školy ve spěchu a zmatku řešilo vzniklou situaci. Řediteli Biskupského gymnázia připadla krutá povinnost informovat Fandovy rodiče. Šokující zpráva musela být sdělena i studentům. Výuka byla zrušena, všichni však museli vyčkat příjezdu policie.
Na místo činu se velmi rychle dostavila skupina kriminalistů. Policejní výslech jako první absolvoval nálezce těla Adam, který se mezitím již poněkud vzpamatoval. Po rozhovoru s vrátným pak policie hned přistoupila k vyslýchání možných podezřelých. Nikdy se nikdo nedozvěděl, co přesně Petr, Lajla, Jeroným a Kristýna vypovídali. Ve známost vešlo jen to, že Kristýny se musel ujmout jeden z profesorů, který si vyžádal ukončení jejího výslechu a ještě ji doprovodil domů.
Kristýna byla totiž v těžkém šoku a prakticky neschopná vypovídat. Skutečnost, že hrůznou událost ve školní kapli nesla daleko hůře než ostatní (jakkoliv rovněž otřesení) studenti a dokonce i hůř než samotný nálezce mrtvoly, ovšem vyvolávala otázky. Podílelo se snad na jejím šoku vedle zprávy o Fandově smrti ještě něco jiného?
Měla svým způsobem štěstí, že rozrušené Fandově třídě, v níž vedle zděšení vzápětí zavládlo i podezírání a obviňování, se naskýtal zcela jiný objekt možných podezření v podobě nešťastné Lajly. Představa ubití v kapli se modlícího křesťana muslimskou teroristkou se ve zfanatizované atmosféře nabízela přinejmenším ve stejné míře, jako kdysi v Polné představa rituálního podřezání křesťanské panny zločinným Židem…
2024 ©