Tento úvod ke svému blogu píši o slavnosti Ježíše Krista Krále z 25. listopadu A.D. 2012, poté, co mne zasáhlo poselství biblických textů mešní liturgie této a předešlé neděle. Tedy se zpožděním několika let po spuštění těchto stránek.
Za jejich leitmotiv jsem si kdysi zvolil obrázek ptáků na drátě, odkazující k písni „Bird on the Wire“, v níž Leonard Cohen zpívá o své snaze „být svobodný jako pták na drátě“. Byla to pro mne jednoduchá volba v tom smyslu, že ona píseň, vyšlá na Cohenově albu „Songs from a Room“ z roku 1968 a v coververzi také na albu Johnnyho Cashe „American Recordings“ z roku 1994, odkazuje ke dvěma pro mne a pro tento blog důležitým umělcům. Zároveň však šlo i o volbu obtížnou, protože s hledáním smyslu uvedené písně a jejího poselství jsem se vždy těžce potýkal.
Zdálo se mi, že prvoplánově odkazuje ke klamném opojení „svobodou“ éry drog, sexu a rock’n’rollu, s níž Johnny Cash, kterému toto opojení svého času takřka přineslo duchovní a fyzickou smrt, účtuje na desce „American Recordings“, kde do protikladu k ní staví pravou svobodu, která „má zdroj v ukřižovaném Kristu“. (1) Obraz svobody symbolizované ptáky na drátě je nicméně natolik silný, že jej nelze redukovat na pouhé vyjádření klamných nadějí šedesátých let.
Jeho nejhlubší význam se mi vyjevil minulou neděli, kdy se v katolických kostelích četly biblické texty o konci našeho pozemského života i celého tohoto světa a příchodu nového typu zcela svobodné a naplněné existence v Kristově Království. Výklady těchto textů vydané brněnským biskupstvím obsahovaly slova papežského kazatele Raniera Cantalamessy:
„Na drátech elektrického vedení natažených od jednoho sloupu ke druhému sedí těsně vedle sebe, kam jen oko dohlédne, ptáci, kteří se drží svými nožičkami oné velmi vratké podpory. Za nimi prázdno, před nimi prázdno; nemohou se ze svého místa dostat jinak než se vrhnout dolů a letět… Nacházíme se ve stejné situaci jako tito ptáci, ačkoli se cítíme mnohem méně jistější a klidnější než oni, stěhovaví ptáci připravující se na svůj dlouhý let. Držíme se vratké opory, jeden vedle druhého, ale v hloubce jsme osamoceni jako tito ptáci, nacházíme se před prázdným prostorem, který se před námi otvírá.
Občas se některý oddělí a ztratí se z dohledu… Říkáme, že se zatoulal nebo ztratil. Kam však? – Dnešní Boží slovo se nám snažilo naznačit právě toto: kam půjdeme v den, kdy už nás nohy neudrží a pohltí nás velká závrať smrti. Řeklo nám však ještě něco důležitějšího: co můžeme dělat teď, dokud jsme ještě spojeni s ,drátem’ života – vstoupit do Království, růst, připravovat se na velký přelet tak, aby byl radostný a svobodný. Podobně, jako je tomu při oddání se letu u ptáků, kteří se chtějí vrátit do země, o níž vědí, že v ní naleznou slunce a potřebné teplo.“ (2)
„Být svobodný jako pták na drátě“ tedy znamená následovat Krista-Krále, který nelpěl na ničem ze své královské důstojnosti, ale přijal i výsměch trnové koruny, aby se nám v Něm mohlo zjevit celé tajemství našeho lidství, s Ním směřujícího nejen k utrpení a smrti, ale také ke vstupu do Jeho Království, k věčnému životu v Jeho lásce. „Tato láska proměňuje náš obyčejný život na něco krásného, co člověk plně odevzdává Bohu, a nestará se o to, co mu zůstane. A Bůh, který vzkřísil Krista, vzkřísí také všechno, co mu člověk jako dítě bez nároku odevzdá.“ (3)
Poznámky:
1) Steve Turner, Touha po nebi: Rock’n’roll a hledání spásy, Praha: Návrat domů, 1997, s. 144.
2) Raniero Cantalamessa, „Slovo a život“, citováno podle Vezmi a čti: Týden s Božím slovem, biblický program brněnské diecéze 2010–2013, 33. neděle v mezidobí – cyklus B, 18. 11. 2012.
3) Leo Zerhau, „Ten, který přesahuje všechno“, Katolický týdeník, 20.–26. 11. 2012, roč. 23, č. 47, s. 6.
2024 ©