No ano, také mě to samozřejmě při psaní článku napadlo, že dějiny dynastií jsou všelijaké, a s Vaší první větou nemohu než souhlasit.

--- K poslední větě jen tolik, že podstatné je právě to, nakolik se snaží. --- S romantickým pohledem, že člověk má žít s tím, koho miluje, a nežít s tím, koho nemiluje, souhlasit nemohu. Podle mne má člověk žít s tím, s kým si slíbil lásku, úctu a věrnost (pochopitelně s výjimkou neúnosných situací typu domácího násilí apod.). Těmto věcem možná lépe rozumějí "východní" kultury než kultura naše. S dalajlámou, který se nad tímto tématem zamýšlí v knize "Cesta ke štěstí", souzním v tom, že svazek muže a ženy je třeba stavět na kvalitách typu lásky ve smyslu buddhistického soucítění, ne lásky ve smyslu romantického citu (který samozřejmě nikdy nemůže vydržet věčně).