Komentář: Re: Díky

Dobrý den, pokusím se Vám časem dohledat Jungovu analýzu Ježišovy temné stránky(tuším by to mohlo být v jednom z výboru jeho díla, snad téma - transcendentní funkce). Dle Junga byl Ježíš výjimečný právě tím, že si svou temnou stránku uvědomoval(tuším scéna pokoušení satanem na poušti) a zpracoval - transformovat do ideální podoby - nový život skrze utrpení - individuace - sebenalézání skrze životní zkušenosti, často bolestné(pozor, jde o symboliku, nelze brát doslova). Ona totiž temná stránka zničit, potlačit, vytěsnit, ani jinak od sebe uměle oddělit nelze, jak se o to pokouší někteří "náboženští ideologové".  Jak jsem už psal, není k tomu ani důvod, jelikož je k životu potřebná, představuje určitou pudovost, životní energii, která je motivační, rozvíjí život. Jung tvrdil, že obraz Budhy je na rozdíl od Ježíše daleko více integrovaný, tím však nijak nesnižoval osobnost Ježíše, mluvil pouze o jeho neintegrovaném obrazu, který předkládají křesťané. Když se podíváte na symboliku budhismu uvidíte symbol - celistvosti - jing - jang - integrovaná temná i světlá část v celistvost. Toto není obraz integrovaného zla, jelikož pudovost, stín, noc, nejsou apriori zlé, takové se mají tendenci stávat až tehdy, když jsou vytěsňované či od vědomého, sebelichotivého sebepojetí jakoby uměle oddělené - disociované. V takovém případě je sebeideál ztotožněn s realitou, tím vzniká rozpor, napětí, tlak, problém.
Takový stín není zničen, je stále činný, jen nevědomě, bez vědomé lidské kontroly, tím se stává jakoby nevyzpytatelný a často nabývá destruktivní formu.(páchání zla jakože v zájmu dobra, páchání zla zaštítěno dobrem a ušlechtilými zájmy)
Co se týká vztahu psychologie a teologie je podobný jako např. vztah psychologie a filosofie. Filosofie je sice starší oblast poznání, ale psychologie je oblast, která se zabývá psychickými silami, funkcemi tedy i myšlením, vírou, atd. Filosofie sice časově předchází psychologii, které položila základ, ale je funkcí myšlení a tím se zabývá již psychologie. Podobně je to s vírou, ta je funkcí sil psyché. Tyhle oblasti se vzájemně prostupují. Jung sice symbolicky! "ztotožňoval" Boha s Bytostným já, které je současně středem i obvodem celé osobnosti, tedy vlastně celou osobností, ale stejně tak psal o projekcích. Podle mě nepopíral existenci Boha, tedy neredukoval ho na pouhou psychologickou entitu, podle mě byl pro něj Bůh vším Bytostným já, jako osobností, ale i celým vesmírem, ve kterém tato osobnost existuje a do kterého projikuje vnitřní obsahy, které však mají svou existenci také vně(např. obraz reality viz realita). Je fakt, že všem jeho tezím nerozumím, ale jeho psychologie je pro mě každopádně geniální.
Zdravím Vás a díky za zajímavý článek. Podle mě šlo Jungovi o větší integraci náboženských představ a vzorů, začlenění všech aspektů osobnosti - obrazů - vzorů, které se jakoby katolíkům, křesťanům "nehodí do krámu" a to jinak než skrze (sebe)poznání nelze. Některé aspekty víry však psychickou realitu(reálnost psychických sil, emocí, myšlenek, představ, sklonů, impulsů, atd., tím se stávají stínem) popírají, není v nich pro gnózi místo, přestože v článku tvrdíte, že víra poznání prostor dává.  Ne vždy. Teď to tuším trochu lepší Papež František, che. Ten ukazuje, že zlo v představách katolíků zlem rozhodně být nemusí, naopak, může to být docela dobrá legrace a z ní plynoucí radost - dobro.