Komentář: Re: Vocatus atque non vocatus...

vědci zabývající se neuropsychologií údajně v lidském mozku objevili centrum víry. Jung tvrdil něco podobného, jen na psychologické úrovni. Měl za to, že věřící jsme všichni, jen někteří z nás projikují(promítají) náboženské obsahy nešťastně do různých politických ideologií, kultů osobnosti, atd., které jsou spolu vzájemně v konfliktu, přičemž vyvěrají z jedné "Božské podstaty", kam také patří, tedy do náboženství.
Jeden citát praví, že od té doby, co člověk přestal věřit v Boha, začal věřit všemožným nesmyslům.
Jung byl však také kritikem tradičního náboženství, které vnímal jakoby prázdné, zbavené hlubšího prožitku, tzv. numinozity. Věřil, že cesta k podstatě náboženství povede skrze "individuované(nikoliv individualizované) jedince". Individuace je archetypální cesta hrdiny, cesta sebepoznání, cesta introspekce, začleňování nevědomých sil do vědomého prožitku. Jejím mottem je "staň se, čím jsi". Vztah Junga k víře pro mě přesto zůstává záhadou, neboť jak jste napsal, žil v polygamii se svou zákonnou manželkou Emmou a analytičkou Toni Wolf. Jeho aféra s židovkou Sabinou Spielrein je taktéž dobře známá, viz. film Nebezpečná metoda. Myslím, že celý život zápasil s náboženskými dogmaty. Těžko říct, jak to vlastně všechno je, nevědomí je opravdu mocná síla, kdo k němu nemá přístup, na toho může působit jako osud, kdo je schopný se mu postupně otevírat, dává si alespoň trochu šanci něco měnit, tedy primárně sebe.
Jung také tvrdil, že člověk nevydrží v náboženském vytržení dlouho, že jde o jednostranný postoj, který je kompenzován nevědomě. Vztah nevědomí a vědomí viděl jako kompenzační, ale také komplementární. Jung byl tuším intuitivní introvert, podle jeho konceptu rozdělení psychických funkcí a zaměření libida(psychické síly - intro vs extro) vznikl velmi oblíbený MBTI osobnostní typologie. No, už Vás nebudu poučovat.