Komentář: Religiozita ve třetí a ve druhé osobě

Moc děkuji za reakci, mířící k jádru toho, o co mi v článku šlo: zda foglarovky z křesťanského pohledu fungují jako "preparatio evangelica" (tedy jako příprava na to, aby člověk mohl vstoupit do toho největšího, evangelního příběhu), anebo naopak (jako "indoktrinace", která člověka odvádí jiným směrem). Po mnoha letech přemýšlení nad tímto tématem se nakonec taky přikláním spíš k té první možnosti, ovšem s tím, že foglarovská "panteistická" religiozita je dobrá opravdu jen jako příprava na evangelium či jako začátek duchovní cesty, zatímco sama o sobě by jako cílový stav byla velmi deficitní - právě proto, že je jen tou religiozitou "ve třetí osobě", s níž sice člověk může se svátečním pocitem vnímat krásy přírody, ale chybí mu TY s velkým T, ke kterému by se mohl osobně obrátit. Opravdu velký příběh musí mít "ty" nejen v horizontále (v rovině mezilidských vztahů), ale i ve vertikále, ve vztahu k TY, které jediné je tím posledním smyslem našich životů. (Pořád mi vrtá hlavou Foglarem přiznávaná skutečnost, že neméně než čtyři z jeho "hochů od Bobří řeky" spáchali v průběhu let sebevraždu; zřejmě jim chybělo právě ono TY, o které by se i v nejhlubší životní krizi mohli opřít...)