Miliontou svíčku zháším,
jíž jsem volal po lásce.
Osamělost těžce snáším
a bráním se otázce
Proč to vlastně všechno musí
být tak strašně trýznivé?
Už mě to tu všechno dusí.
Moje srdce žíznivé
stále jenom svíčky zháší,
voda před ním uniká.
Tantalova muka snáší.
Je to žízeň veliká,
která moji duši chrání,
peklem vede do nebe.
Samota mi stále brání
zapomenout na Tebe.
(Poznámka: Touto básničkou vzdávám poslední dík Leonardu Cohenovi. R.I.P. Kdyby tento muž nenapsal nic jiného než modlitbu začínající slovy „Požehnaný jsi ty, který jsi dal každému člověku štít samoty, aby nemohl zapomenout na tebe”, bylo by mi to stačilo…)