V evangeliu čtvrté neděle postní jsme teď slyšeli o Nikodémovi a jeho zmateném setkání s Ježíšem (Jn 3). Z novozákonních postav patří bohužel právě Nikodém k těm, které jsou mým vlastním životním prožitkům nejbližší - zvláště tím, jak zoufale touží něco napravit v době, kdy už je na všechno pozdě...
Přišel za Ním v noci
ale ne neupřímně
chtěl najít pravdu a lásku
a zákon a řád
měl srdce otevřené
ale i plné zmatku
a těžko chápal
Jeho slova
A tak si neuměl
z nich vybrat
to podstatné
a nešel s učedníky
cestou pokojnou a jasnou
ale zůstal zmatený tak dlouho
až Mistra přibili na kříž
Potom už nešlo nic napravit
tak jako nejde
znovu vstoupit do mateřského lůna
tak jako nejde
se zestárlou a utrápenou duší
znovu získat dětsky čisté srdce
Udělal by všechno
a dal by cokoliv
za možnost napravit svůj zmatek
ale všechna ta zoufalá lítost
je už beznadějně pozdní
sto liber myrhy a aloe
marně křičí o slitování