Nicméně tvrzení typu "Bono sám nedává na charitu skoro nic" nebo "pohánějí ho nenaplněné politické ambice a touha po uznání" mi připadají jako zprávy agentury Jedna paní povídala. Ale nechci Váš článek stále kritizovat, pane redaktore. Spíš by mne zajímalo, co vlastně soudíte o mravní podstatě Bonových apelů: Není důležité, abychom my, obyvatelé bohatší části světa, mysleli na chudé jinde? Neměli bychom si místo podezíravého pitvání Bonových motivů raději klást otázku, zda se sami snažíme nějak pomáhat?