Biblické meditace

Vymknuta z kloubů doba šílí a mnozí jsme teď zmatenými muži a ženami – možná tak trochu podobně jako zmatená Samaritánka z evangelia, které by se včera bylo bývalo četlo v kostelích, kdyby nebyly zakázané bohoslužby. Právě v dnešní chaotické době bychom se přitom potřebovali setkávat s Pánem snad ještě víc než jindy. Pravda, k tomuto setkávání může docházet i mnoha jinými způsoby než při bohoslužbách. Samaritánka se s Ním zcela nečekaně setkala při čerpání vody ze studny…  číst dál

Evangelista Jan chce čtenáře „dovést k tomu, aby se v evangeliu poznal v různých osobách a nakonec aby se ztotožnil s ním, s učedníkem, který poznal Pána a uvěřil v jeho lásku“. (1) Tímto způsobem se Janovo evangelium snažím číst – zvláště také dnes, kdy se ve výroční den svého křtu zamýšlím nad Ježíšovým rozhovorem s Nikodémem, který je zároveň křestní katechezí.  číst dál

Dnes bych chtěl pokračovat v postním blogování o příběhu Davidova hříchu a pokání, kterého jsem se již dotkl v závěru svého minulého příspěvku. I Davida, velmi odlišného od jiných, „světských“ panovníků, na čas zkorumpovalo pokušení moci či pokušení představy, že králi je dovoleno vše. V tom by jeho příběh mohl být obzvlášť aktuální pro politiky. Ve skutečnosti však má každý z nás v srdci pokušení následovat své touhy a řešit své problémy „po svém“, bez ohledu na Boží zákon, takže jde o příběh obecně vhodný k osobnímu zamyšlení.  číst dál

Král David je pro křesťany odedávna postavou fascinující a milovanou a každý mu rád promine i násilí, války a polygamní sňatky jako věci podmíněné mentalitou jeho doby. Muhammad, prorok i státník islámu, byl naproti tomu za své propojení víry s politikou (včetně válek a sňatkové politiky) v dějinách křesťanství odsuzován, i když mentalita Mekky a Medíny šest století po Kristu nemohla být o moc jiná než mentalita Betléma a Jeruzaléma tisíc let před Kristem.  číst dál

Minulý týden začala kajícná doba postní. Pochopitelně nehodlám provádět na blogu nějaké vyznávání svých hříchů, patřící do intimity zpovědnice. Tváří v tvář sexuálním skandálům, odhalovaným nejen ve světském prostředí, kde jsou očekávatelnější, ale naneštěstí právě také v církvi, však nehodlám ani předstírat, že bych byl nějaké neviňátko, které nic neví o hříších spojených s pohlavním pudem. Ztotožňuji se se slovy papeže Františka, který v závěru svého vystoupení na Summitu předsedů biskupských konferencí k ochraně nezletilých ve Vatikánu 24. února 2019 konstatoval, že „nejlepší výsledek a nejúčinnější řešení, jaké můžeme předložit obětem, lidu svaté Matky Církve a celému světu, je zavázat se k osobnímu i kolektivnímu obrácení“.  číst dál

Když jsem jako krásný dárek k loňským Vánocům dostal román Louise de Wohla Král David, roku 2018 poprvé česky vydaný Karmelitánským nakladatelstvím, přimělo mě to k přemýšlení o tom, čím mi vlastně tento starověký panovník, který prolil mnoho krve a oženil se s mnoha ženami, může být blízký.  číst dál

Vždycky jsem vnímal jako divná mnoha lidmi často používaná slova „věřící“ a „nevěřící“. Zdají se mi být bezobsažná a mám dojem, že je snad používají hlavně ti, kdo si myslí, že „být věřící“ znamená „věřit v Boží existenci“. To ovšem ještě není víra. Může to být prostě jen konstatování rozumového (filozofického) závěru, ke kterému člověk dospěl, nebo dokonce jen výraz nějakého převzatého tradičního postoje. číst dál

V letošním roce stého výročí založení Československa vrcholí mé dlouholeté zabývání se T. G. Masarykem a jeho náboženskými postoji. I když bych tuto osobnost velmi rád vnímal jako spojenou s křesťanstvím, čím důkladněji studuji její myšlenky, tím více bohužel poznávám, že to není možné. Křesťanství nemá co nabídnout těm, kdo – tak jako Masaryk a bezpočet dalších racionalistů a osvícenců postkřesťanského evropského novověku – sice možná stojí o monoteismus a s ním spojenou etiku, ale předem označují za nemožné, že by Kristus mohl být  vtěleným Bohem, který pro nás zemřel na kříži a vstal z mrtvých. číst dál

Blíží se vrchol doby postní, Velký pátek, a tak ještě víc než jindy rozjímám nad krucifixy (ať již v podobě drobných devocionálií, křížů v kostelích anebo Božích muk rozesetých po všech městech a po celé krajině našich zemí). Už jako dítě jsem si kladl otázku, co znamená tajemná zkratka I.N.R.I., objevující se na křížích nad hlavou Ukřižovaného. Od zjištění, že jde o začáteční písmena latinského nápisu „Iesus Nazarenus, Rex Iudaeorum“, který nechal Pilát připevnit na Kristův kříž, se mi už nikdy nepřestaly honit hlavou otázky další a další. Ježíš Nazaretský, král židovský: kámen úrazu pro judaismus i pro křesťanské antisemity. Královský titul nad hlavou muže vládnoucího ne z trůnu, ale z kříže: kámen úrazu pro všechny pragmatiky a technokraty moci. číst dál

O Velikonocích a Letnicích si budeme připomínat, že Bůh je Láska, která se za nás v Kristu vydala do krajnosti a která pak v Duchu Kristově byla vylita do našich srdcí. Křesťanský monoteismus se vším důrazem trvá na tom, že Bůh je sice jediný, současně však nikoliv osamělý, ale naopak bytostně vztahový. Láska není zaměřena na sebe, ale na vztah k „jinému“. Křesťanské poselství o Bohu a současně i o vztahu mezi Bohem a člověkem je neoddělitelné od víry, že jediný Bůh je Otcem, Synem a Duchem Svatým. Je nejen stvořitelem (jak vyznávají všechna monoteistická náboženství), ale také spasitelem a posvětitelem člověka. číst dál

Motto: „Tancování kolem zlatého telete, ať už je jakékoliv, ještě nikdy nebylo Pánem Bohem chváleno. A konec konců máme o tom i v Novém zákoně, že Kristus Pán nebyl jen ten, který odpouštěl, ale také vzal bičík a kupčíky z chrámu vypráskal. To bych chtěl lidem vzkázat.“ Karel Kryl (1) číst dál

K tomuto článku mne inspirovala rozhlasová četba na pokračování z knihy Naeema Fazala „Byl jsem muslimem“, vysílaná v adventu Radiem Proglas. Fazal v ní popisuje svou konverzi ke křesťanství a zdůrazňuje, že její podstatou nebylo odmítnutí islámu (ke kterému má dodnes dobrý vztah), ale setkání s Kristem. Na jednom místě své knihy pak popisuje i diskusi, v níž byl přesvědčován, že Kristus o sobě v Bibli nikde neříká, že je Bůh, a toto tvrzení vyvrací odkazem na příběh Ježíšova zatčení podle Janova evangelia.  číst dál

Pod názvem „Až nás Ježíš vezme za ruku“ byla publikována nedávno pronesená promluva papeže Františka, kterou jsem se nechal inspirovat k tomuto svému „dušičkovému“ příspěvku do rubriky Biblických meditací.  číst dál

Tento svůj příspěvek o dvou archetypálních postavách, které se v závěru Janova evangelia setkávají se zmrtvýchvstalým Kristem, vyvěšuji o svátku sv. Tomáše (3. července), i když by se možná ještě více hodil k letošnímu velkému dni sv. Marie Magdalény (22. července). Od poloviny července do poloviny srpna ale plánuji své obvyklé "letní prázdniny" od blogování.:-)  číst dál

O dnešní slavnosti Těla a krve Páně chci pokračovat ve svých meditacích nad Janovým evangeliem a přemítat tentokrát nad jeho šestou kapitolou, v níž Jan pojednává o křesťanském rozměru Velikonoc, spojeném s obětí Krista, jehož vydané tělo a prolitá krev se v eucharistii dávají jako pravý pokrm a pravý nápoj. Toto téma se ve čtvrtém evangeliu překvapivě objevuje již uprostřed Ježíšova veřejného působení (zatímco ve spojení s Kristovou poslední večeří pak už Jan nehovoří o ustanovení eucharistie, ale o mytí nohou). číst dál