Před osmdesáti lety

Jestliže v březnu 1939 představoval ústřední postavu naší historie prezident Hácha, který v tomto měsíci prošel svými nejhoršími životními chvílemi a dilematy, v dubnu 1939 se jí stal premiér Eliáš, jehož nástup do čela protektorátní vlády předznamenal celé dějiny následujících třiceti měsíců, v nichž si protektorátní orgány především díky Eliášovi vedly patrně lépe než orgány kterékoliv jiné nacisty okupované země. Háchovi je ovšem nutné přičíst k dobru zásluhu, že ministerským předsedou protektorátu jmenoval právě vynikajícího československého generála, vlastence a odbojáře. Zdánlivě bylo něco takového po nacistické okupaci věcí zcela nemožnou. Háchův velký politický čin z doby těsně pookupační – vytvoření Národního souručenství – však umožnil nejen odražení nástupu českých fašistů, ale i vytvoření vlády podle prezidentových představ. číst dál

Ve svém minulém příspěvku pohybujícím se na pomezí dějin a fikce jsem konstatoval, že pro prezidenta Emila Háchu a jeho místo v českých dějinách by bylo nepochybně lepší, kdyby dne 14. března 1939 do Berlína nejel či nedojel. Pro český národ by se však naproti tomu jednalo o mnohem horší alternativu. Bez Háchovy cesty k Hitlerovi by nás totiž Němci také okupovali (patrně způsobem značně krvavým), české země by byly anektovány a v následujících letech by v nich nejspíš vládli jen sami nacisté bez jakéhokoliv mezičlánku mezi nimi a českým národem či (v ještě horším případě) s mezičlánkem v podobě českých fašistů, kteří by českou společnost zatahovali do podílení se na nacistických zločinech. Neexistoval by žádný národně obranný boj vedený protektorátním prezidentem, protektorátní vládou a Národním souručenstvím. Takzvanou protektorátní autonomii a možnosti s ní spojené umožnila právě jen Háchova cesta do Berlína a jeho tragická, ale v dané situaci menší zlo představující kapitulace před Hitlerem. číst dál

[V posledních desetiletích nabývá na popularitě žánr alternativní historie, který u nás prezentují například úspěšné knihy Jana Drnka, líčící „dějiny“ spojené s československým vojenským odporem proti nacistickému Německu v době Mnichova či s pokračováním existence habsburské monarchie po roce 1918. Můj dnešní příspěvek k výročí tragických událostí před osmdesáti lety však s tímto žánrem souvisí jen částečně. Až do 14. března 1939 se drží historických faktů, k nimž patří i výstřel na prezidentský vlak dr. Háchy z večerních hodin 14. března, který pozorovala a jen shodou okolností jím nebyla zasažena prezidentova dcera Milada Rádlová. Nesporným faktem je i skutečnost, že do 14. března 1939 se Emil Hácha těšil nezpochybnitelnému čistému štítu a mravnímu kreditu. Kdyby jeho berlínská cesta skončila jinak, byl by úděl českého národa v následujících letech ještě horší než v reálu, Hácha by se však paradoxně stal jednou z uctívaných postav českých dějin…]  číst dál

Tento měsíc si budeme připomínat osmdesáté výročí národní katastrofy, která nás postihla před osmdesáti lety. Bylo by však záhodno připomenout si i skutečnost, že mohlo dojít ke katastrofě ještě mnohem větší. To, že jsme dnes na světě, je důkazem toho, že naši rodiče či prarodiče nebyli při obsazení našich zemí německou armádou zmasakrováni. Okupace proběhla způsobem vzhledem ke známé fanatické nenávisti nacistů ke Slovanům a konkrétně k Čechům překvapivě mírným. Také následné vyhlášení protektorátu sice představovalo další ponížení našeho národa, současně mu však skýtalo lepší vyhlídky k přežití, než jaké by měl v případě prostého připojení Čech a Moravy k Německu. Další skutečnost, o níž se po celých těch osmdesát let moc nemluvilo, představoval pokus českých fašistů ujmout se pod záštitou okupantů vlády v protektorátě, jehož odvrácení také zdaleka nebylo věcí samozřejmou. O všech těchto i mnoha jiných souvislostech března 1939 bych chtěl postupně na blogu pojednávat. číst dál

Dne 10. února 2019 uplynulo osmdesát let od smrti papeže Pia XI., jehož nástupcem se pak stal dosavadní kardinál státní sekretář Eugenio Pacelli jako Pius XII. Oba jsou někdy řazeni mezi tzv. kontroverzní osobnosti, protože Pius XI. v roce 1933 ve snaze chránit katolíky v Německu přistoupil na nešťastný konkordát s třetí říší a Pius XII. se ve vztahu k Hitlerovu zrůdnému režimu také snažil sázet na diplomacii. Dnes je ovšem velmi snadné a laciné dávat dodatečné rady, jakým způsobem se v té hrůzné době mělo s nacisty jednat. Možná bychom se do ní mohli vcítit prostřednictvím srovnání s teroristy držícími spoustu rukojmí, na které jistě není jednoznačně eticky správné bez ohledu na následky tvrdě zaútočit…  číst dál

Vzhledem k tomu, že svůj příští příspěvek v této rubrice věnovaný únoru 1939 bych chtěl odvíjet od tehdejší smrti Pia XI. a konkláve spojeného s volbou nového papeže, bude můj dnešní článek posledním „úvodem“ k březnovému zabývání se tragickým českým výročím letošního roku, tedy rozbitím Československa a nacistickou okupací českých zemí.  číst dál

V novém roce si budeme připomínat osmdesátá výročí událostí roku 1939, bezpochyby jednoho z nejtragičtějších v našich dějinách. Úvodem k blogování na toto téma připomínám, že prezident a další představitelé pomnichovského Československa, jejichž činy budou v této souvislosti znovu podrobovány různým hodnocením, byli obětovanými lidmi, kteří vzali na svá bedra tíži situace, kterou vytvořil Mnichov a mnichovská kapitulace Edvarda Beneše. číst dál

V prosinci 1938 nedošlo k významným a přesně datovatelným událostem, jakými v listopadu 1938 byly křišťálová noc v Německu a prezidentská volba v Československu. V rámci svého pravidelného blogování o době před osmdesáti lety se tedy tentokrát zamyslím spíš nad tragédií, k níž na konci roku 1938 směřovaly mezinárodní vztahy. Touto tragédií byly přípravy na válku ze strany dvou výbojných totalitních říší, které se zároveň připravovaly na to, že si mezi sebe rozdělí Evropu. Zničující konflikt druhé světové války byl ve skutečnosti ještě daleko dřív než nacisty předjímán komunisty. (1)  číst dál

Zatímco říjen 2018 byl ve znamení oslav pozitivního (?) stého výročí událostí spojených se vznikem ČSR, počínaje tímto měsícem bych se chtěl na blogu dlouhodobě zamýšlet nad událostmi spojenými s tragickou dobou před osmdesáti lety, tedy nad tím, co se u nás i ve světě odehrávalo od listopadu 1938 dál.  číst dál