Období: rok 2018

Hvězdy jak ty sedmikrásky nad Brnem, číst dál

Fifty years ago, Soviet-led invasion of Warsaw Pact armies occupied Czechoslovakia on August 21, 1968. Karel Kryl, the Czech protest singer who wrote his famous song "Keep the Gate Closed, Little Brother" at that time, became the bard and the spokesman of the occupied nation. číst dál

Na dnešek připadá osmdesáté výročí úmrtí Andreje Hlinky (27. 9. 1864 – 16. 8. 1938). Můj dnešní článek bude jen malou glosou k tomuto výročí, na které jsem si po pravdě řečeno vzpomněl až na poslední chvíli. Nekladu si v něm za cíl předložit nějaký komplexní obraz československých dějin s Hlinkou spojeného období, ale jen připomenout některé důležité otázky, které je nutné si klást v souvislosti s blížícím se stým výročím vzniku ČSR. číst dál

České církevní dějiny, kterým bych se rád věnoval jak dnes ve vztahu k době před padesáti lety, tak i při zářijovém a říjnovém osmičkovém výročí ve vztahu k době před sedmdesáti a před sto lety, stojí stranou zájmu mainstreamové české historiografie. I ve zřejmě nejlepší učebnici českých dějin jsem ve vztahu k jejich náboženskému rozměru ve dvacátém století narazil výhradně na zmínky o Masarykově protikřesťanské religiozitě (1) a naproti tomu ani na sebemenší zmínku, která by se týkala českého křesťanství. A to je přitom pořád ještě ta lepší možnost ve srovnání s alternativou, kterou představuje neúnavné omílání frází o katolickém „klerofašismu“, „svěcení zbraní“ apod. v dílech (post)komunistických historiků. V zemích Koruny svatováclavské (proměněných v země Republiky československé) po dlouhá desetiletí docházelo a stále dochází buď k démonizaci, anebo k marginalizaci katolicismu. číst dál

Na dnešek připadá výroční den narození Dominika Pecky (4. 8. 1995 – 1. 5. 1981), za lepších časů kněze v duchovní správě, středoškolského profesora, vědce a spisovatele, za horších mukla. V první  části článku o této osobnosti představím její život a dílo a ve druhé se zaměřím na Peckův nejsilnější román Z deníku marnosti, představující hluboké, ale současně i vtipné a s pozoruhodným nadhledem psané autobiografické svědectví o údělu křesťanů vězněných v padesátých letech.  číst dál

Tento pátek mne v denním tisku zaujal článek s názvem „Doba hysterická“ a podtitulem „Pozdvižení, jež v části společnosti vyvolala důvěra vyslovená druhé Babišově vládě, je nepřiměřené situaci“. Vyšel v Lidových novinách, vydávaných akciovou společností MAFRA, která je součástí koncernu AGROFERT. To však zmiňuji jako skutečnost týkající se spíš obecného problému dnešního vztahu politiky, byznysu a médií než uvedeného článku, který nebyl publikován jako redakční komentář, ale v rubrice „Úhel pohledu“.  číst dál

Dnešek je výročním dnem přistání Apolla 11 na Měsíci z 20. července 1969. Astronaut Aldrin, jistě jeden z nejslavnějších Američanů všech dob, po něm „požádal každého člověka na světě“, aby se „zamyslil podle svého nad událostmi posledních několika hodin“. (1) Jiný nadmíru slavný Američan, Bob Dylan, na tuto výzvu se strašlivou ironií odpověděl písní „License to Kill“ (Povolení zabíjet), na jejímž začátku se objevují verše: „Člověk vynalezl svou vlastní zkázu,/ prvním krokem bylo, že se dotkl Měsíce.“ (2) číst dál

Ode dneška do 21. srpna bude mé blogování – v tomto prázdninovém období ovšem méně pravidelné – spojeno především s tragickým výročím sovětské okupace Československa. Dnes se zaměřením na postavu tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody (25. 11. 1895 – 20. 9. 1979) a na její srovnání s prezidentem Emilem Háchou (12. 7. 1872 – 27. 6. 1945), jehož výročí narození připadá na dnešní den. číst dál

I když mi už různé problémy spojené s přibývajícími léty a ubývajícími silami neumožňují věnovat se cestování, konferencím apod. tak jako zamlada, minulý měsíc pro mne bylo hodně důležité zúčastnit se aspoň části přerovské konference „Komenský a první republika“. číst dál

„By přešlo zlo a vládl Bůh,/ svázal jsi ďábla/ a zapřáhl jej v těžký pluh,/ moc jeho slábla,/ a rostlo světlo, celá zem/ vzkvétala Božím odkazem,/ zorána pluhem tvým/ s tím divným spřežením.“ (1) číst dál

Motto: „Kdysi jsem si myslel, že jsem do Cynthie zamilovaný. To však pominulo… Žhavost citu se jaksi vytratila a teď jsme zkrátka kamarádi. Já si myslím, že je prostě skvělá, ona mě má za polovičního blázna, takže všecko je v nejlepším pořádku.“ (Bertie Wooster) číst dál

Dříve než se dnes po Janu Karafiátovi a Karlu Mayovi dostanu k C. S. Lewisovi a později snad svůj seriál uzavřu ještě článkem o J. R. R. Tolkienovi, musím ještě jednou zmínit neradostné téma vyprazdňování duchovního poselství jejich příběhů, které postihlo každého ze „čtyř pohádkářů“. Jednoduchým příměrem by se dalo říci, že pohádka je jako prst ukazující k nebi, zatímco její „upravené“ převyprávění – lhostejno, zda komunistickými ideology, anebo komerčně zaměřenými filmaři – už je jen nesmyslným vyprávěním o prstu, ve kterém žádné nebe neexistuje. číst dál

V závěru svého minulého článku jsem zmínil teologické koncepty „imitatio diabolica“ a „praeparatio evangelica“, které vznikly v období patristiky, ale jsou aktuální také v současné době. I když v dějinách teologie tyto koncepty rozhodně nestojí proti sobě (bylo by samozřejmě nesmyslné označovat vše, co se nachází za hranicemi křesťanství, za ďábelskou nápodobu, anebo naopak vše za evangelní přípravu), lze snad u teologů se sklonem ke stavění křesťanství do protikladu k mimokřesťanským náboženstvím předpokládat větší oblibu pojmu „imitatio diabolica“ a u autorů se sklonem k rozostřování mezináboženských hranic a stírání rozdílů zase spíš tíhnutí ke konceptu „praeparatio evangelica“.  číst dál

Odedávna veliká obliba Karla Maye v českém prostředí je jistě pozoruhodná vzhledem k tomu, že jde o autora německého a výrazně křesťansky orientovaného. Je ovšem také třeba připomenout, že zatímco Mayovo němectví v době komunismu soudruhům nevadilo (spisovatel ostatně pocházel ze Saska, takže se za jeho dědice mohli označovat východní Němci), „kažení mládeže náboženskými předsudky“ v žádném případě nemohli připustit. O své nejmilejší klukovské knize, Vinnetouovi ve vydání z roku 1976, jsem až o čtyřicet let později zjistil, že vyšla „s náležitými textovými úpravami, jak to bylo typické pro bývalé komunistické cenzory, jimž nebyla dost svatá ani dětská duše“. (1) Teprve od roku 2015 je k dispozici reedice normálního českého překladu Vinnetoua (jazykově nepříliš kvalitního, ale každopádně neupraveného), předtím publikovaného v roce 1901.  číst dál

Tento můj článek bude pojatý spíš jako osobní vyznání než jako literární či historické pojednání.  Při jeho psaní držím v ruce 58. vydání (!) Karafiátových Broučků, které vyšlo v roce 1941 a které moje máma, jejíž nedospělou rukou psaný podpis v knize je, zřejmě v dětství dostala jako jednu ze svých prvních knížek.  číst dál