Dějiny zemí a měst

Sté výročí událostí z října 1918 se nepochybně v různých středoevropských zemích připomíná různě. U nás se tradičně slaví, tím spíš je však třeba připomenout, že šlo především o rozbití velkého habsburského soustátí na malé nástupnické státy, jejichž další dějiny byly značně pohnuté. Jedním z nich byla i malá Rakouská republika. Ve svém dnešním přehledu dějin k ní dnes patřících zemí se zaměřím hlavně na období před vznikem podunajské monarchie a po jejím zániku, protože o dějinách hasburského soustátí podrobněji pojednávám jinde (např. na vit-machalek.spqr.cz). číst dál

Motto: „Církev je svou povahou misijní společenství. Misie, tedy šíření evangelia, není ,mimo jiné‘ jednou z činností, kterou církev ,občas‘ vykonává. Šíření evangelia je důvod, proč církev existuje. Naším nejdůležitějším úkolem je dělit se o radost z evangelia s lidmi, kteří se víře odcizili, nebo o ní nikdy neslyšeli.“ Ludvík Armbruster, český misionář v Japonsku (1) číst dál

Zatímco můj minulý článek o náboženských dějinách Japonska byl psán spíše z křesťanského pohledu, dnes se vrátím k perspektivě spojené s religionistikou a sociologií náboženství. Ta poněkud překvapivě srovnává novodobou japonskou a americkou religiozitu a tvrdí, že v obou těchto zemích se vytvořil fenomén pojmenovatelný jako „občanské náboženství“, spojený s hlásáním vlastní výlučnosti a současně s kombinováním prvků různých náboženských tradic. číst dál

Dnešek – 5. únor – je výročním dnem mučednické smrti Pavla Mikiho a druhů v Nagasaki. Můj dnešní článek shrnuje období od zahájení jezuitských misií v Japonsku Františkem Xaverským (1549) přes ukřižování Pavla Mikiho a jeho druhů (1597) až k jejich prohlášení za svaté (1862) a o několik let pozdějšímu zjištění, že japonská církev dlouhou éru pronásledování přežila v podobě skrytých křesťanů, „kakure kirišitan“.  číst dál

K tomuto článku mne inspirovalo nejprve brněnské výročí tohoto měsíce (775 let od vydání prvního královského privilegia pro Brno Přemyslovcem Václavem I. v lednu 1243) a pak i pojednání o cestě do Lucemburku v letošním lednovém čísle Brněnského Metropolitanu z pera kněze a dokumentaristy Jana Hanáka. Ten ve svém článku „Sloužím“ připomněl heslo Sloužím – Ich dien, které si ve 14. století dal do štítu král Jan Lucemburský (a ve 20. století prezident Emil Hácha) a které představuje naprostý protiklad postojů hlavy státu, jež „jako führer podestýlá jen svému břichu“. A samozřejmě připomněl dobu na pomezí 14. a 15. století, v níž bylo z Brna do Lucemburku mnohem blíž než dnes, protože moravská metropole prožívala svou slavnou politickou éru jako sídelní město markraběcí dynastie z vedlejší větve Lucemburků. číst dál

V tomto článku se budu zamýšlet nad dějinami Francie doby Ludvíka XIV. Půjde o neradostné přemítání, při kterém mé myšlenky občas zaletí až k hrůznému období Velké francouzské revoluce. Dějiny jsou někdy až bizarně nespravedlivé: Místo Ludvíka XIV. v nich byl gilotinou potrestán Ludvík XVI., který umožnil obnovení náboženské tolerance, nebyl hrozbou ani pro životy svých poddaných, ani pro svobodu zemí v sousedství Francie a Bastila za něj zela prázdnotou. Revolucionáři, kteří by se k ní za drsné vlády Ludvíka XIV. neodvážili ani přiblížit, ji za Ludvíka XVI. s jalovým hrdinstvím zcela zbytečně dobývali… číst dál

Na dnešek připadá 375. výročí smrti muže, laické veřejnosti asi nejznámějšího z prvního dílu Dumasových Mušketýrů. Armand-Jean du Plessis kardinál de Richelieu (9. 5. 1585 ‒ 4. 12. 1642) byl jistě velkou postavou francouzských dějin, sotva však kladnou historickou postavou z hlediska náboženského či mravního.  číst dál

K hlavním tématům mého letošního blogování patří náboženské dějiny Japonska. Dříve než se někdy v budoucnu vrátím k pohnutým dějinám japonského křesťanství (kterých jsem se už dotkl v souvislosti s románem Jaroslava Durycha o japonských mučednících) a pojednám o novověkém Japonsku mezi náboženským pronásledováním, mezináboženským dialogem a náboženskou lhostejností, musím nejprve krátce představit hlavní "předkřesťanské" náboženské tradice Japonska. Domorodý šintoismus se v Japonsku odedávna prolínal s konfucianismem, buddhismem a  dalšími "importy" z Číny a Indie, přičemž u Japonců (podobně jako u Číňanů) nebylo zvláštností ani hlášení se k několika náboženstvím současně. Zdá se, že typicky japonská religiozita na rozdíl od křesťanství klade důraz jen na tradici, nikoliv na hledání pravdy. Hlásání výlučnosti v ní však také nechybí. číst dál

Letos se mi otevřely nové obzory poté, co jsem dostal román uzbeckého spisovatele Ajbeka, odehrávající se v Herátu za vlády chorásánského sultána Husajna Bajkary a přibližující působení politika, básníka a mystika Navá'ího. číst dál

18. září je pro mne od včerejška dnem takřka liturgické památky Stanislava Krátkého, jedné z velkých postav církevních dějin doby komunismu i doby nejnovější. Včera jsem se mohl zúčastnit krásné připomínky tohoto biskupa skryté církve, konané za účasti řady osobností z akademického světa a veřejného života. Začala bohoslužbou v husovickém kostele a pokračovala průvodem přes Park blahoslavené sestry Marie Restituty do parku nově pojmenovaného právě jménem Stanislava Krátkého. Husovice asi nejsou mimo Brno příliš známé (a v Brně mají pověst „horší”, z velké části Romy obývané čtvrti), ale už jen pro tyto dvě velké duchovní postavy by si dobrou a širokou známost zasloužily. číst dál

Loňský rok byl pro mne velmi silně spojen s Tureckem. Psaní habilitační práce tematicky související s osmanskou říší mne přimělo k neposlední řadě i k přemýšlení o zvláštní roli Turecka v náboženských dějinách. Dnešní Turecko bylo už od dob prvotní církve velmi silně spojeno s křesťanstvím, v době osmanské říše utvářelo dějiny islámu a ve 20. století se stalo místem ateistických kultů národa a osobnosti… číst dál

V loňském roce se ve dvou evropských zemích konala referenda o uzákonění „homosexuálních svateb”. Zatímco ve Slovinsku lidé pokus o tuto drastickou redefinici manželství odmítli, v irském referendu (o kterém jsem již na blogu psal v souvislosti s nešťastným postojem skupiny U2) si naopak velká část Irů zjevně přála říci NE tradičním katolickým principům. Šlo v něm zřejmě i o jeden z důsledků toho, že v nedávných irských dějinách docházelo k zaměňování křesťanství s morálkou a organizováním společnosti. V tomto článku chci stručně připomenout celé irské dějiny – nejen problematický novodobý vývoj vztahů mezi irskou společností a křesťanstvím, ale i starobylost, velikost a slávu irské křesťanské tradice.  číst dál

Rád bych letos na svém blogu jako „historik – popularizátor” nabízel i stručné přehledy dějin vybraných zemí nebo i jednotlivých měst, k nimž mám nějaký vztah. Jedním z nich je Litomyšl, která z východočeského regionu, v němž dnes působím, sehrála nejdůležitější roli v českých církevních dějinách. (A v níž jsou obě hlavní české křesťanské tradice – katolická a protestantská – dodnes živé, jak v poslední době ukázalo např. vybudování nového moderního kostela Církve bratrské v centru Litomyšli.) Zapsala se ovšem také do dějin proticírkevních. číst dál