Soudobé dějiny

Po čtyři sta let trvající příslušnosti k středoevropské habsburské monarchii se naše země staly nejprve součástí meziválečného "malého Rakouska" v podobě rovněž mnohonárodnostní první Československé republiky a pak poválečného Československa "etnicky vyčištěného". Roku 1992 tento vývoj dovršil rozvod česko-slovenský a vytvoření ryze českého národního státu, jehož nejvlivnějším politikem nemohl být nikdo jiný než Václav Klaus. číst dál

Minulý týden mne zpráva o smrti „Schindlerova komplice“ Mieczysłava Pempera znovu přinutila myslet na dějiny doby holokaustu. V době předlistopadové se o tragédii šoa příliš nemluvilo (z obětí nacismu museli stát v popředí komunisté), takže jsem o ní ani sám mnoho nevěděl. Ani později jsem se – byť historik novodobých dějin – holokaustem nijak zvlášť nezabýval. I má kniha o Emilu Háchovi se osudu Židů v Protektorátě Čechy a Morava dotýká jen povrchně a okrajově, což by se jí jistě dalo vytknout.  číst dál

„Ano, zajisté, vím – poválečným zločinům českým předcházely válečné zločiny německé, nacistické, v celkovém rozsahu neskonale větší a ohavnější. Mne nikdo nemůže obviňovat z neznalosti! Jenže neustále osočovat pouze ,ty zlé’, zdůrazňovat jenom jejich viny a ospravedlňovat jimi vlastní pomstychtivé skutky je cesta vedoucí spolehlivě do pekel. Neboť nic neomlouvá a neopravňuje vítěze, chce-li se zváti demokratickým a uchovat si mravní převahu, důstojnost i čest, aby sahal k praktikám, běžným v totalitních režimech; v opačném případě klesne sám na úroveň hitlerovských (ale i stalinských) posunovačů s národy, bezohledných k osudům a životům milionů lidí.“ (Toman Brod, historik a někdejší osvětimský vězeň)  číst dál

Tímto pro letošek posledním příspěvkem bych rád uzavřel rok 2010 coby první rok tohoto blogu, poděkoval jeho čtenářům a ještě víc těm, kteří na články reagovali v diskusích, a popřál všem požehnané Vánoce. číst dál

Před několika dny naše země ztratila jedinečného svědka svých strašných moderních dějin. V neděli 5. prosince v Praze zesnula Heda Margoliová-Kovályová, jejíž osobnosti je dnes věnována zasloužená pozornost. Jen v Lidových novinách se objevily dva její důstojné nekrology. Druhý z nich z pera historika Petra Zídka obsahoval mj. i unikátní fotografii dvou krásných mladých lidí na lyžích, ve kterých mohl čtenář s úžasem poznat Hedu Margoliovou (1919–2010) a Pavla Tigrida (1917–2003) v době, kdy byli ještě oba teenagery. (1) číst dál

"Vím, že se po válce z naší strany stala velká svinstva. Je mi to líto a za to, že bylo dost Němců zavražděno a velká většina vyhnána z domovů v rámci kolektivní viny, se dost stydím... Přes tuto, řekněme, sebekritiku bych rád zdůraznil, že to nebyl český národ, kdo vyvolal válku, a nebyla to početná skupina Čechů, kdo volil henleinovce... Tak jako by se čeští politici měli poklonit německým poválečným obětem, tak by Němci měli najít nějakého nového Willyho Brandta. Ano, právě toho, který v Polsku poklekl u památníku obětí fašismu... Tento Brandt dneška by pak mohl sepnout ruce v LIdicích, Javoříčku, Ležácích a nad hroby obětí heydrichiády. Věřme, že k úplnému odpuštění z obou stran jednou dojde, ale myslím, že to bude nějakou generaci trvat." číst dál