Období: rok 2016

Po příspěvcích o Janu Masarykovi a jeho zvláštním přístupu k osobnosti prezidenta Háchy a o Háchově nešťastném tajemníkovi Josefu Klimentovi bych nyní volnou trilogii příspěvků  uzavřel ještě článkem o Prokopu Drtinovi k nekulatému výročí jeho odchodu z tohoto světa z 16. října 1980. Byl tento politik, který se spolupodepsal na osudu lidí typu Háchy či Klimenta, příkladným českým demokratem 20. století, anebo spíš demokratem problematickým? číst dál

Ve svých předešlých článcích o Janově evangeliu jsem se zamýšlel nad dvěma místy, která jsou jeho srdcem, nad zvěstí Janova Prologu (1) a nad vyprávěním o Poslední večeři (2). Nyní se chci vrátit na konec Prologu, abych rozjímal nad událostmi, kterými podle čtvrtého evangelia začíná  zjevování Kristovy slávy, dosvědčované jeho svědky.  číst dál

Motto: „Měla jsem ho vždycky ráda a věřila jsem, že je osobně čestný člověk. Myslím, že osobní kvality by se vždycky měly oddělovat od politického vyznání.” (Adina Mandlová o Josefu Klimentovi jako jedné z obětí poválečného honu na kolaboranty)  číst dál

Letos se mi otevřely nové obzory poté, co jsem dostal román uzbeckého spisovatele Ajbeka, odehrávající se v Herátu za vlády chorásánského sultána Husajna Bajkary a přibližující působení politika, básníka a mystika Navá'ího. číst dál

K písničkářům pro mne důležitým se v posledních letech přiřadil Petr Linhart. Jeho tvorba už hrála důležitou roli i na mém blogu, v příběhu vraždy ve školní kapli. Objevil jsem ho výhradně díky Radiu Proglas. Na státních či komerčních stanicích by bylo čekání na písně tohoto autora marné a ani jeho cédéčka nepatří k běžné nabídce prodejen hudebnin. číst dál

Dnešního svátku sv. Matouše, apoštola a evangelisty bych chtěl využít k pár slovům nejen o evangeliu, ale také o Honzovi Nedvědovi (* 24. 9. 1946), který tento týden oslaví životní jubileum (a zároveň si letos připomíná padesát let na pódiu). Současně malým doplněním navážu na svůj minulý článek o Husovicích, ve kterém jsem se moc nedostal ke kultuře. Husovická „Musilka” (Lidový dům na Musilově 2) je totiž pro Honzu Nedvěda srdeční záležitostí a místem, na kterém po celých těch padesát let velmi často vystupuje, ať už kdysi se Spirituál kvintetem, anebo dnes (zatím naposledy 1. dubna 2016) sólově. Husovice mají své místo nejen v problematických dějinách „národovecké” a „pokrokářské” kultury, v nichž se pyšnily divadlem a spolkem Svatoboj, ale díky Musilce i v dějinách kultury, pomáhající lidem přežít dobu vlády komunismu i vlády komerce. číst dál

18. září je pro mne od včerejška dnem takřka liturgické památky Stanislava Krátkého, jedné z velkých postav církevních dějin doby komunismu i doby nejnovější. Včera jsem se mohl zúčastnit krásné připomínky tohoto biskupa skryté církve, konané za účasti řady osobností z akademického světa a veřejného života. Začala bohoslužbou v husovickém kostele a pokračovala průvodem přes Park blahoslavené sestry Marie Restituty do parku nově pojmenovaného právě jménem Stanislava Krátkého. Husovice asi nejsou mimo Brno příliš známé (a v Brně mají pověst „horší”, z velké části Romy obývané čtvrti), ale už jen pro tyto dvě velké duchovní postavy by si dobrou a širokou známost zasloužily. číst dál

„Nechci, aby z lidské paměti vymizel Hácha-člověk a ve vědomí mladých generací přežil jen Hácha-nešťastný státník, tak, jak jej v lidsky zkreslené podobě zobrazila propaganda londýnského vysílání.” (1) Těmito pro mne velmi důležitými slovy je uvedena stať „Hácha – Beneš” od Františka Schwarzenberga, publikovaná v knize z roku 1990, jež tehdy zásadním způsobem ovlivnila zrod mé role Háchova životopisce. (2) Nejpopulárnějšími řečníky českého vysílání z Londýna v letech druhé světové války byli osobnostně velmi různí, ale svým tragickým osudem (skok či vyhození z okna po komunistickém puči) nakonec si blízcí Jan Masaryk a Prokop Drtina, kteří oba přispěli k onomu zkreslenému obrazu prezidenta Háchy. Dnes se budu zabývat prvním z nich, protože na 14. září 2016 připadá 130. výročí narození Jana Masaryka.  číst dál

Před dvěma lety, 4. září 2014, odešel na věčnost Wolfhart Pannenberg, ne vždy ortodoxní (1), leč v mnoha svých myšlenkách nesporně inspirativní protestantský teolog, kterému bych dnes chtěl věnovat další díl svého volného seriálu o silné generaci křesťanských myslitelů narozených ve dvacátých letech dvacátého století.  číst dál

Nedělní evangelium minulého týdne, lukášovské podobenství o hostině, na které ti, kdo se derou na přední místa, budou poníženi, mi zase jednou připomnělo propast mezi evangeliem a naší kulturou. Ta je totiž bohužel spojená právě s představou, že člověk se má stále drát někam kupředu, usilovat o sebeprosazení, kariéru, vědecké hodnosti apod. Biblické „pýcha předchází pád” je moudrostí jí neznámou.  číst dál

Nad druhou světovou válkou, jejíž vypuknutí si 1. září každoročně připomínáme, bych se dnes rád zamyslel z úhlu pohledu nikoliv dnešní, ale tehdejší doby. Obyvatelé okupovaného Protektorátu Čechy a Morava tehdy nemohli vědět, zda se dočkají porážky nacistického Německa. Nejenom statečně jednat, ale i správně se orientovat v tehdejší situaci bylo podle všeho mnohem těžší, než se nám dnes zdá.  číst dál

Protektorátní anekdota praví, že po bitvě u Stalingradu, v níž wehrmacht ztratil na sto tisíc vojáků, přispěchal Velkoněmecké říši na pomoc prezident Tiso, který nabídl Hitlerovi slovenskou vojenskou pomoc. Položil prý přitom Vůdci otázku, jestli mu bude stačit jeden slovenský tank, či zda si bude přát oba dva…  číst dál

Před pětadvaceti lety, 28. srpna 1991, byl pražským světícím biskupem jmenován Jaroslav Škarvada, už v předcházejících desetiletích významný protagonista českých církevních dějin. Sám mám na něj nezapomenutelnou vzpomínku z doby o několik let pozdější; vystupuje z ní jako světlá postava velice vlídného, radostného a bytostně ekumenického člověka, jehož zdravice způsobem, který mi dnes připomíná ekuimenickou i lidskou prostotu papeže Františka, uvedla seminář „Přemysl Pitter – křesťan”, konaný ve sboru Církve bratrské.  číst dál

Po takřka celoročním každotýdenním blogování si nyní na blogu udělám měsíční „prázdniny”. Před nimi bych však chtěl ještě zmínit tři texty z nedávných čísel Katolického týdeníku, z nichž jeden se týká dnešního svátku a dva olomoucké arcidiecéze v přelomových obdobích. číst dál

Na dnešek připadá 480. výročí odchodu na věčnost velkého křesťanského humanisty Erasma Rotterdamského z 12. července 1536. Touto osobností už jsem se kdysi na internetu důkladně zabýval, a to v komparaci s postavou Martina Luthera. (1) Dnes bych však ve vztahu k ní ještě rád reflektoval téma trojiční teologie, kterému jsem se mezitím věnoval ve své habilitační práci. Můj zápas o co nejhlubší pohled na uvedené dvě osobnosti stále pokračuje; na jedné straně v naší dnešní době, která je zase jednou dobou plnou hrubé nesnášenlivosti a sprostých útoků, ještě víc než dřív oceňuji erasmiánskou smířlivost a noblesu, na straně druhé si však nejsem jist, zda Lutherova teologie (přes všechnu svou těžko stravitelnou nesnášenlivost a protikatolickou i jinou nesmiřitelnost) nebyla vlastně hlubší než Erasmova. Lutherovo vášnivé potýkání se s mystériem Boha nekonečně přesahujícího lidský rozum se mi zdá být jaksi hlubší a opravdovější než Erasmova teologie tíhnoucí k racionalistické a moralistní (dez)interpretaci křesťanství. Je opravdu těžké říci, co křesťanství v dějinách uškodilo víc, zda vzájemná nesnášenlivost mezi křesťany začínající po vystoupení Martina Luthera, anebo degradace víry na povrchně racionalistickou religiozitu, k níž v tragické míře došlo v osvícenství a v náznaku již v humanismu doby Erasmovy... číst dál