Období: rok 2010

Tuto básničku jsem napsal (či začal psát) v roce 1991. Představuje můj první pokus o milostnou (a snad současně i duchovní) poesii. číst dál

Ošklivá pravda je bezpochyby lepší než krásná lež. Její přijetí ovšem vyžaduje odvahu, která nám velmi často chybí. Proto si pomáháme používáním eufemismů. Tyto jazykové prostředky zdánlivě jen umožňují nahrazení hrubších výrazů jemnějšími, při všeobecném rozšíření však nakonec zcela znemožňují pravdivý popis skutečnosti… To, že eufemistické označování zdaleka není něčím nevinným, bych nejprve přiblížil na příkladě teroristů z Hamasu, jejichž jazykové hry u nás jistě prokoukne a odmítne každý. Postupně pak budu postupovat k méně bezbolestným příkladům, které už se budou týkat i naší společnosti nebo i mě osobně…  číst dál

Jiří Peňás v sobotních Lidových novinách v reportáži z rozloučení s Ladislavem Smoljakem napsal: „Pozdravil jsem se s Petrem Šabachem, který říkal, že je to dneska zvláštní den, že se tady loučíme s Cimrmanem, což myslel s nadsázkou, a že za pár hodin jde na jiného Zimermanna (1), čímž myslel Boba Dylana, který zřejmě netuší, jak je jeho původní jméno pro Čechy důležité.“ (2) číst dál

Doba před zhruba třiceti lety byla politicky ohavná, ale svým způsobem i idylická. Puberťačky tehdy nečetly obscénní Bravo, ale nevinnou Sedmičku pionýrů, a o jejich srdce se z „celebrit“ pop-music ucházeli jen Míša David s „Poupaty“ a Standa Hložek s Péťou Kotvaldem s „Holkami z naší školky“. A právě posledně jmenovaný „megahit“ osmdesátých let jsem si vypůjčil do názvu tohoto článečku. Rád bych v něm trochu zavzpomínal na holky, které hrály nějakou roli v mém dětství (s Péťovou a Standovou nostalgickou pointou, že holky z naší školky jsou stále nejhezčí:-)).  číst dál

V nejnovějším čísle Katolického týdeníku mne zaujala vyjádření dvou křesťanů z řad bývalých disidentů k polistopadové politice. Zatímco s pohledem  evangelíka Jana Kozlíka  souzním, stanovisko katolického biskupa Václava Malého mě spíš zaskočilo…  číst dál

Bono na mě působí jako takový věčný kluk, který jakýmsi nedopatřením zabloudil mezi dospělé. Nepřestává klukovsky žasnout nad tím, že Johnnyho Cashe kopl pštros nebo že Jan Pavel II. byl fotbalovým brankářem a papeži i americkému prezidentovi neváhá nabízet své frajerské brýle. Člověku se ani nechce věřit tomu, že tento věčný kluk dnes slaví padesátiny… číst dál

Rád bych se čtenářům svého blogu trochu představil. Využil bych k tomu otázek, které Katolický týdeník v rubrice Dotazník pravidelně předkládá nejrůznějším známým i neznámým osobnostem. číst dál

Jako každý katolík, který se v Denní modlitbě církve pravidelně modlí žalmy, mám svým způsobem velmi osobní vztah ke králi Davidovi. Teď v době velikonoční je v breviáři každý žalm uvozen i zakončen slovem „aleluja“ (hebrejsky „chvalte Pána“). A tak se sama nabízí myšlenka na Leonarda Cohena a jeho legendární píseň „Hallelujah“, začínající důvěrně známými slovy: „Slyšel jsem o tajném akordu, který hrál David, aby potěšil Pána...“  číst dál

Před skoro dvaceti lety jsem se při čtení slavného spisu Hanse Künga „Světový étos Projekt“ jednou provždy naučil, že v mezináboženském dialogu je možné a dokonce nutné „spojit otevřenost a pravdu, pluralitu a identitu, schopnost dialogu a zásadovost“. Od té doby se i já snažím spojovat maximální věrnost vlastní cestě k Bohu – cestě katolického křesťana, která mi byla darována a ze které bych nechtěl sejít za nic na světě – s maximální otevřeností vůči všem bratrům a sestrám, kteří se k jediné Pravdě snaží kráčet po jiných cestách. Je mi v tom vzorem i Leonard Cohen, jemuž jsem symbolicky d... číst dál