Období: rok 2010

Na 26. července 2010 připadlo 135. výročí narození Carla Gustava Junga, jednoho z nejvýznamnějších psychologů a myslitelů dvacátého století. Rád bych se při této příležitosti podělil o svůj jungovský příspěvek, jehož ústní verzi jsem roku 2003 přednesl na konferenci „Moderní člověk a náboženství“ v Pardubicích. Tehdy jsem ještě nebyl povoláním religionista a můj zájem o Junga nevycházel ani tak z přístupu akademického badatele, jako spíš z hledání křesťana, kladoucího si otázku, jaký by měl být jeho postoj k myšlenkovým systémům z hlediska víry vysoce problematickým. Rád bych tento text uvedl poděkováním panu profesorovi Karlu Skalickému, který mne naučil, že na místě je postoj dialogu.  číst dál

V současné době probíhá i v České republice živá diskuse nad knihou britského přírodovědce a ateistického aktivisty Richarda Dawkinse „Boží blud“. V Dawkinsově pojetí existuje mezi vírou a vědou zásadní rozpor. Druhý možný koncept, za jehož zastánce by se dal u nás označit např. Jiří Grygar, hovoří o náboženství a vědě jako o dvou navzájem oddělených a nezávislých světech. Třetí možností je model integrace, který naopak obojí propojuje; u nás je jeho představitelem např. Miloslav Král, který ve svých knihách z posledních let vyjadřuje přesvědčení, že náboženské poznání a poznání vědy jako celku (tvořeného zejména přírodními vědami plus hlubinnou psychologií) je ve své podstatě totožné. Čtvrtou variantu, jejímž propagátorem je např. Hans Küng, představuje dialog vědy a víry, který zkoumá možnosti vzájemné komunikace i oboustranného pozitivního ovlivnění. Následující několik let starý text je pokusem o stručné uvedení do problematiky vztahů mezi křesťanskou vírou a vědou, vycházejícím z posledně jmenovaného konceptu. číst dál

Diskografie Johnnyho Cashe (1932–2003) se dlouho zdála být nevyčerpatelná. I po jeho smrti  se objevovaly stále další desky s dosud nikdy nevydanými písněmi, jako byla alba „Personal File“, „My Mother’s Hymn Book“ nebo „A Hundred Highways“. Teprve letos vyšlo zřejmě už opravdu poslední nové cédéčko s názvem „Ain’t No Grave“. Nad každým z těchto alb se mi vždy tajil a tají dech. Všechna působí jako závěť, ve které k nám mrtvý ještě jednou s láskou promlouvá, aby nám na rozloučenou připomněl to nejpodstatnější…  číst dál

Od tématu „Bono Vox“ se nějak nemohu odpoutat.:-)  Zde bych se rád zamyslel nad otázkou, která mi opravdu připadá hodná zamyšlení: Mezi hvězdami pop-music zajisté není nouze o úlety všeho druhu; proč je z nich nejčastějším terčem vtípků a posměšků právě Bono, jehož život je na dané prostředí na skandály pozoruhodně chudý? číst dál

O písních Bona Voxe už jsem na tomto blogu psal. K jeho textům mám velice blízký vztah; často je vnímám jako vyprávění o svém vlastním životě. To platí zvláště také o písních, ve kterých Bono rozmlouvá se svými zemřelými rodiči. – Na červenec připadá výročí smrti mého otce. Letos jsem vzpomínal s písněmi „Sometimes You Can’t Make It on Your Own“, v níž Bono na pohřbu svého otce zpíval o všem, za co mu vděčí, aniž by však zakrýval, že jejich vztah vůbec nebyl jednoduchý, a „One Step Closer“, ve které tentýž básník říká, že ať už to s tátovou vírou bylo jakkoliv, teď už je každopádně „o krok blíž k tomu, aby věděl“… Básnička, která mi z toho vznikla, si však vypůjčuje i motivy z dalších písní U2 a také z Dylanova „Beyond the Horizon“. číst dál

Letos v dubnu vydalo ministerstvo školství oficiální příručku k „sexuální výchově“ (adekvátnější by byl zřejmě název „sexuální nauka“), sepsanou sexuology typu Radima Uzla. Pod petici proti jejímu ne právě výchovnému zaměření se na www.neSexuVeSkole.cz v krátké době podepsaly tisíce lidí. Lidové noviny o tom 20. 7. 2010 referovaly v článku, jemně naznačujícím, že „moderní a otevřenou příručku“ mohou kritizovat leda nějací náboženští tmáři. Nejpozoruhodnější v něm však byla informace, že podle mluvčí ministerstva školství Kateřiny Böhmové je „více tradiční přístup k sexu“ nemožný, protože „školy jsou ze zákona povinny žáky seznamovat s nejnovějšími poznatky vědy“. číst dál

Vztah mezi katolickou církví a moderními teoriemi demokracie, liberalismu a lidských práv, rozvíjejícími se v kontextu postupující sekularizace, může být nahlížen optikou různých schémat a obrazů. Nabízí se zejména metafory „boje” na straně jedné (1) a „dialogu” na straně druhé. Pro tento text však záměrně volím název čistě popisný. Chci se v něm pokusit především o zasazení daného tématu do historických a filosofických souvislostí bez vyvozování zjednodušujících závěrů. číst dál

„Desatero sestává ze 46 slov. Předpis EHS o dovozu karamel sestává z 27.000 slov.“  číst dál

Karel Kryl kdysi o své generaci mládeže šedesátých let zpíval: „Nosíme z módy kopretiny / čímž okrádáme stáda / a vůl – kdys jméno obětiny / je titul kamaráda.“ O dvě generace později už titulem kamaráda nebo kamarádky nebývá jméno obětiny, ale spíš velmi obhroublá jména delikátních částí lidského těla…  číst dál

Dvakrát v životě mi bylo z výsledku voleb opravdu smutno: v roce 1992 a letos. Ve dvaadevadesátém jsem měl pocit, že volby vymetly z parlamentu lidi z disentu, intelektuály, umělce, ekology a vůbec idealisty, jejichž hodnoty byly všechno jiné jen ne materiální, a daly neomezenou moc pragmatikům, kteří vše poměřovali jen ekonomickými měřítky. Mé letošní pocity jsou snad ještě horší: zdá se mi, že volby z roku 2010 dovršily triumf toho, co ve mně v polistopadovém dvacetiletí budilo největší odpor. číst dál

Před týdnem jsem se na tomto blogu v příspěvku „Eufemismy“ poprvé věnoval naší mateřštině a jazykovým hrátkám, které slovům berou jejich pravý význam. Obzvlášť smutný osud v tomto ohledu potkává výrazy náboženské, jejichž používání v dnešní češtině je často opravdu prazvláštní. V poslední době postihla pohroma i starobylý a úctyhodný výraz kmotr. Bývalý předseda české vlády (!) začal toto slovo používat ve významu nikoliv křesťanském, ale mafiánském – a všechna média to po něm od té doby papouškují…  číst dál

Včera jsem ve své poštovní schránce našel nejnovější číslo časopisu Jezuité (2/2010). Rád bych se z něj podělil o pár myšlenek z úvodníku Jana Rybáře, začínajícího slovy: „Spor církve a státu o katedrálu sv. Víta, Vojtěcha a Václava konečně skončil smírem. Kdo chce nastolit spravedlnost, nikdy se míru nedočká, kdo chce mír, nenaplní čistou spravedlnost. Nejsme v nebi.“ číst dál

Název této básničky (a námět k ní) jsem si vypůjčil z písně Boba Dylana „What Good Am I?“ z alba „Oh Mercy“. číst dál

Tuto básničku jsem napsal v dubnu 2005, po smrti papeže, kterého pokládám za jednu z největších postav církevních i obecných dějin druhé poloviny dvacátého století. číst dál

Tento text je mým velmi volným překladem básně Hermanna Hesseho. číst dál