Vit-machalek.bloger.cz

Druhý román Agathy Christieové z roku 1936 v souladu se svým názvem vykládá „karty na stůl“, a to nikoliv jen spojením zápletky s hraním bridge, ale i poctivým předložením pouhých čtyř možností, kdo mohl vraždu spáchat. Vše je však kombinováno ještě se zápletkou v podobě vražd, které někteří či všichni ze čtyř podezřelých už mají na svědomí z minulosti. číst dál

„Vražda v Mezopotámii“ z roku 1936 je kupodivu jedinou detektivkou, v níž Agatha Christieová využila svých dlouholetých zkušeností s mezopotamskými vykopávkami, načerpaných po boku jejího druhého manžela, archeologa Maxe Mallowana. číst dál

I když se v tomto článku budu zabývat knihou „Vraždy podle abecedy“, na jeho počátku učiním zmínku i o stejnojmenném díle poirotovského televizního seriálu. Podle knihy Davida Sucheta „Poirot a já“ šlo totiž o Suchetův oblíbený případ. Poirotův filmový představitel jej představuje takto: číst dál

Ve svém blogování o detektivních románech s Herculem Poirotem se dostávám ke „Smrti v oblacích“ z roku 1935, jež mezi nimi patří k těm fantastičtějším. Vražda na palubě letounu Prometheus byla spáchána foukací šipkou, tedy zbraní některého z exotických domorodých kmenů. Manželka jednoho ze stewardů o tom výstižně říká, že šlo o „pohanskou vraždu“. Poirot souhlasí s charakteristikou zločinu jako „neanglického“. číst dál

Nemůže být sporu o tom, že prvním velkým politickým procesem v Československu byl takzvaný proces s protektorátní vládou, zahájený v dubnu 1946. Jeho hodnotící bilanci by bylo na místě podat až v červenci, na který bude připadat výročí vynesení rozsudku. Nyní tedy učiním jen několik obecnějších poznámek ktomutoprocesu a k nezáviděníhodné situaci, v níž se od počátku nalézali obžalovaní. číst dál

Začátek osmnáctého století zastihl Brno poničené dlouhými válkami, ale politicky dominující Moravě jako sídlo zemských úřadů, žárlivě odrážející snahy o jejich znovuzískání ze strany Olomouce. číst dál

Toto určitě nebude jeden z mých promyšlenějších a ucelenějších textů, ale musím své za dlouhá léta nesčetné psaní o muži, který teď z tohoto světa odešel, nějak uzavřít. Ve svém rozpadávajícím se – věru hojně čteném – exempláři knihy „Světový étos Projekt“ hledím na věnování tohoto muže: „Für Vít Machálek zur Erinnerung an seinen Besuch in Tübingen, 18. Sept. 1998 herzlich Hans Küng.“ Vzpomínám s vděčností nejen na ono tübingenské setkání. číst dál

O letošních Velikonocích se v rozjímání nad Lukášovým evangeliem snažím o komplexnější pohled na příběh Krista od Dítěte v jesličkách až po Muže na kríži a vítěze nad smrtí. Myslím i na jímavou postavu Panny Marie na cestě od Ježíška v její mateřské náruči až po Ukřižovaného v téže náruči. Bez velkého přehánění lze říci, že Madona a Pieta představují dva základní výjevy naší evropské kultury, které nás učí (když už ničemu jinému tak) citlivosti a něze. Něco podobného platí i o betlémech. Měly by nás ovšem učit i odporu k brutalitě, která z Marie udělala Matku sedmibolestnou a už na samém začátku ji přinutila položit Dítě jen do žlabu pro dobytek, „protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo“ (v. 7). I když zde šlo možná jen o „tržní hospodářství bez přívlastků“.:-) číst dál

Dnešním článkem konečně uzavírám blogování o první kapitole – tedy o „předvánoční“ části – Lukášova evangelia. (V době velikonoční by se mohlo zdát, že jde o liturgickou nepatřičnost, ale Vánoce a Velikonoce jsou svým původem vlastně jedinou, nedělitelnou slavností spásy…) číst dál

Prof. Msgre. ThDr. Karel Skoupý (30. 12. 1886 – 22. 2. 1972), před pětasedmdesáti lety jmenovaný brněnským biskupem, nebývá srovnáván s pražským arcibiskupem Beranem a ani se nemluví o jeho možném blahořečení (snad z důvodu jeho pochybení z počátku padesátých let, o kterém se zmíním za chvíli). I když není sporu o pravdivosti konstatování, že "tak těžký život, jaký měl brněnský biskup Karel Skoupý, možná náleží jedině světci. Zvlášť pokud se mu přes všechny životní překážky podaří zachovat si lidskost a mravnost i v dobách, kdy je mu jmenované spíše na přítěž." (1) číst dál

Tento měsíc by oslavil sté narozeniny Jiří Rubín. Jistě nejen v mém srdci i léta po jeho odchodu stále zůstává prázdné místo. V dubnu 2021 budu na blogu ve spojením s jubileem tohoto velkého člověka, pokud mi to bude možné, nejprve vzpomínat na jeho osobní a politický životopis, poté na Jiřího Rubína jako na znalce našich dějin a především znalce osobnosti a doby Emila Háchy, a snad i na téhož muže jako na svého otcovského přítele. Na prvním místě by ovšem bylo záhodno sepsat život Jiřího Rubína – křesťana; ten však, jak pevně věřím, byl již sepsán jinde, v Knize života… číst dál

V románu „Tragédie o třech dějstvích“ z roku 1935 se vše začíná odvíjet od večírku u známého herce, sira Charlese Cartwrighta. To, že se ve sklenici jednoho z hostů objevil jed (i když není jasné, jak se tam dostal), jistě čtenáře Agathy Christieové nepřekvapí. Jiná věc ale je, že šlo o sklenici dobrosrdečného anglikánského kněze Babbingtona, který rozhodně neměl žádného nepřítele. Ani sám Hercule Poirot, který byl také jedním z hostů, nemůže objevit ani stín možného osobního motivu. Mohlo snad jít o „ideový“ motiv v podobě nenávisti ke křesťanství? číst dál

Součástí katalogu mých životních traumat je i má habilitační práce. Na jedné straně bylo sice největším úspěchem mé akademické dráhy, že jsem ji roku 2016 (7. října, ve výroční den bitvy u Lepanta ze 7. 10. 1571:-)) s vypětím všech sil nějak obhájil. na straně druhé jsem však od počátku tápal už i jen ve vymezení jejího tématu a posléze nebyl schopen nic vymyslet (natož uskutečnit) ve vztahu k jejímu případnému dovedení do podoby publikovatelné monografie.  číst dál

Motto: „…viděl jsem jak ten sovětčík otáčí rukou kolem krku, jako by jej obtáčel provazem, a ukazuje mi současně druhou rukou na prstech počet tři, tři, tři! Tedy tři rozsudky smrti!“ (Prokop Drtina, ministr spravedlnosti) číst dál

Americký prezident Roosevelt a britský premiér Churchill si za války se svým spojencem a přítelem, sovětským totalitním diktátorem Stalinem, nevěděli rady. Neudělali vůbec nic pro milióny lidí v sovětských koncetračních táborech, jako vejce vejci podobných nacistickým. A na znamení upřímného přátelství nic neučinili ani proti tomu, aby mohl Stalin v těchto i mnoha jiných ostnatým drátem obehnaných lágrech, z nichž největším bylo celé jeho impérium, nově umístit i milióny dalších nešťastníků.  číst dál