Období: rok 2021

I když se v tomto článku budu zabývat knihou „Vraždy podle abecedy“, na jeho počátku učiním zmínku i o stejnojmenném díle poirotovského televizního seriálu. Podle knihy Davida Sucheta „Poirot a já“ šlo totiž o Suchetův oblíbený případ. Poirotův filmový představitel jej představuje takto: číst dál

Ve svém blogování o detektivních románech s Herculem Poirotem se dostávám ke „Smrti v oblacích“ z roku 1935, jež mezi nimi patří k těm fantastičtějším. Vražda na palubě letounu Prometheus byla spáchána foukací šipkou, tedy zbraní některého z exotických domorodých kmenů. Manželka jednoho ze stewardů o tom výstižně říká, že šlo o „pohanskou vraždu“. Poirot souhlasí s charakteristikou zločinu jako „neanglického“. číst dál

Nemůže být sporu o tom, že prvním velkým politickým procesem v Československu byl takzvaný proces s protektorátní vládou, zahájený v dubnu 1946. Jeho hodnotící bilanci by bylo na místě podat až v červenci, na který bude připadat výročí vynesení rozsudku. Nyní tedy učiním jen několik obecnějších poznámek ktomutoprocesu a k nezáviděníhodné situaci, v níž se od počátku nalézali obžalovaní. číst dál

Začátek osmnáctého století zastihl Brno poničené dlouhými válkami, ale politicky dominující Moravě jako sídlo zemských úřadů, žárlivě odrážející snahy o jejich znovuzískání ze strany Olomouce. číst dál

Toto určitě nebude jeden z mých promyšlenějších a ucelenějších textů, ale musím své za dlouhá léta nesčetné psaní o muži, který teď z tohoto světa odešel, nějak uzavřít. Ve svém rozpadávajícím se – věru hojně čteném – exempláři knihy „Světový étos Projekt“ hledím na věnování tohoto muže: „Für Vít Machálek zur Erinnerung an seinen Besuch in Tübingen, 18. Sept. 1998 herzlich Hans Küng.“ Vzpomínám s vděčností nejen na ono tübingenské setkání. číst dál

O letošních Velikonocích se v rozjímání nad Lukášovým evangeliem snažím o komplexnější pohled na příběh Krista od Dítěte v jesličkách až po Muže na kríži a vítěze nad smrtí. Myslím i na jímavou postavu Panny Marie na cestě od Ježíška v její mateřské náruči až po Ukřižovaného v téže náruči. Bez velkého přehánění lze říci, že Madona a Pieta představují dva základní výjevy naší evropské kultury, které nás učí (když už ničemu jinému tak) citlivosti a něze. Něco podobného platí i o betlémech. Měly by nás ovšem učit i odporu k brutalitě, která z Marie udělala Matku sedmibolestnou a už na samém začátku ji přinutila položit Dítě jen do žlabu pro dobytek, „protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo“ (v. 7). I když zde šlo možná jen o „tržní hospodářství bez přívlastků“.:-) číst dál

Dnešním článkem konečně uzavírám blogování o první kapitole – tedy o „předvánoční“ části – Lukášova evangelia. (V době velikonoční by se mohlo zdát, že jde o liturgickou nepatřičnost, ale Vánoce a Velikonoce jsou svým původem vlastně jedinou, nedělitelnou slavností spásy…) číst dál

Prof. Msgre. ThDr. Karel Skoupý (30. 12. 1886 – 22. 2. 1972), před pětasedmdesáti lety jmenovaný brněnským biskupem, nebývá srovnáván s pražským arcibiskupem Beranem a ani se nemluví o jeho možném blahořečení (snad z důvodu jeho pochybení z počátku padesátých let, o kterém se zmíním za chvíli). I když není sporu o pravdivosti konstatování, že "tak těžký život, jaký měl brněnský biskup Karel Skoupý, možná náleží jedině světci. Zvlášť pokud se mu přes všechny životní překážky podaří zachovat si lidskost a mravnost i v dobách, kdy je mu jmenované spíše na přítěž." (1) číst dál

Tento měsíc by oslavil sté narozeniny Jiří Rubín. Jistě nejen v mém srdci i léta po jeho odchodu stále zůstává prázdné místo. V dubnu 2021 budu na blogu ve spojením s jubileem tohoto velkého člověka, pokud mi to bude možné, nejprve vzpomínat na jeho osobní a politický životopis, poté na Jiřího Rubína jako na znalce našich dějin a především znalce osobnosti a doby Emila Háchy, a snad i na téhož muže jako na svého otcovského přítele. Na prvním místě by ovšem bylo záhodno sepsat život Jiřího Rubína – křesťana; ten však, jak pevně věřím, byl již sepsán jinde, v Knize života… číst dál

V románu „Tragédie o třech dějstvích“ z roku 1935 se vše začíná odvíjet od večírku u známého herce, sira Charlese Cartwrighta. To, že se ve sklenici jednoho z hostů objevil jed (i když není jasné, jak se tam dostal), jistě čtenáře Agathy Christieové nepřekvapí. Jiná věc ale je, že šlo o sklenici dobrosrdečného anglikánského kněze Babbingtona, který rozhodně neměl žádného nepřítele. Ani sám Hercule Poirot, který byl také jedním z hostů, nemůže objevit ani stín možného osobního motivu. Mohlo snad jít o „ideový“ motiv v podobě nenávisti ke křesťanství? číst dál

Součástí katalogu mých životních traumat je i má habilitační práce. Na jedné straně bylo sice největším úspěchem mé akademické dráhy, že jsem ji roku 2016 (7. října, ve výroční den bitvy u Lepanta ze 7. 10. 1571:-)) s vypětím všech sil nějak obhájil. na straně druhé jsem však od počátku tápal už i jen ve vymezení jejího tématu a posléze nebyl schopen nic vymyslet (natož uskutečnit) ve vztahu k jejímu případnému dovedení do podoby publikovatelné monografie.  číst dál

Motto: „…viděl jsem jak ten sovětčík otáčí rukou kolem krku, jako by jej obtáčel provazem, a ukazuje mi současně druhou rukou na prstech počet tři, tři, tři! Tedy tři rozsudky smrti!“ (Prokop Drtina, ministr spravedlnosti) číst dál

Americký prezident Roosevelt a britský premiér Churchill si za války se svým spojencem a přítelem, sovětským totalitním diktátorem Stalinem, nevěděli rady. Neudělali vůbec nic pro milióny lidí v sovětských koncetračních táborech, jako vejce vejci podobných nacistickým. A na znamení upřímného přátelství nic neučinili ani proti tomu, aby mohl Stalin v těchto i mnoha jiných ostnatým drátem obehnaných lágrech, z nichž největším bylo celé jeho impérium, nově umístit i milióny dalších nešťastníků.  číst dál

Do loňského roku jsem dlouhobě připravoval anglicky psanou studii o detektivkách z pohledu teologie, popřípadě religionistiky. Měl jsem dokonce už přislíbenou i opravdu anglické verze či překlad verze české. Když mě poté zcela zaskočila likvidace mého někdejšího akademického týmu, s koncem své akademické dráhy jsem ztratil i motivaci a důvody k psaní odborných studií (jejich psaní "bezprizorním" autorem působí víc problémů než užitku). Jako alespoň nějaký výstup bych v tomto blogovém článku rád nejprve vysvětlit architekturu zamýšlené studie a pak - nakolik je to vytržené z jejího celku možné - přinesl její úvodní část.  číst dál

V jednom ze svých únorových blogování jsem se už zmínil o rezoluci prozatímního výboru rodící se Světové rady církví (SRC) ohledně přesunů obyvatelstva „urážejících křesťanské svědomí“. Přesně před pětasedmdesáti lety, 2. března 1946, pronesl pak ještě generální tajemník SRC W. A. Visser‘t Hooft rozhlasový projev, v němž byly vítězné národy varovány před uplatňováním pomsty proti svému dřívějšímu nepříteli a upozorněny na požadavek SRC, „aby byl učiněn konec skandálu deportací, prováděných nelidským způsobem“. (1) číst dál